Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 422/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2001-10-10 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2001:1.US.422.01

  1. KS Brno 17 Co 430/99 - 233
  2. NS 22 Cdo 525/01 - 286
  3. ÚS I.ÚS 422/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože napadené usnesení Nejvyššího soudu nebylo posledním právním prostředkem k ochraně práv stěžovatelky. Stěžovatelka podala dovolání po uplynutí lhůty, což vedlo k jeho odmítnutí. Soud se rozhodl, že pro účely ústavní stížnosti je posledním prostředkem rozsudek odvolacího soudu, který byl předmětem sporu. Návrh proto byl považován za nepřípustný a odmítnut bez ústního jednání.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky R. K., zastoupené JUDr. R. H., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 5. 2001, čj. 22 Cdo 525/01 - 286, takto:

Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. 7. 2001 stěžovatelka napadá v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto její opožděné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2000, čj. 17 Co 430/99 - 233, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 5. 1999, čj. 6 C 896/97 - 108, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na neplatnost kupní smlouvy ze dne 19. 7. 1982, uzavřené mezi prodávajícím MUDr. B. Z. a kupujícími MUDr. L. a MUDr. J. K. ohledně nemovitostí zapsaných na LV pro katastrální území V., blíže v rozsudku specifikovaných. Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Brně byl zástupkyni žalobkyně - stěžovatelky - doručen dne 21. 9. 2000 a téhož dne nabyl právní moci. Ze stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo zjištěno, že stěžovatelka podala dovolání do rozsudku odvolacího soudu přípisem označeným datem 14. 12. 2000, který byl doručen Vrchnímu soudu v Praze dne 19. 12. 2000. Nejvyšší soud ČR proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl. Ústavní soud v této věci musel dospět k závěru, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR není posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), když o předmětu sporu nebylo rozhodováno pro opožděné dovolání. V tomto případě oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje, je rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2000, který však nebyl předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti stěžovatelky do usnesení Nejvyššího soudu ČR za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. října 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.