I.ÚS 425/08
V PLATNOSTI- KS Ostrava 56 Co 445/2005 - 348
- ÚS I.ÚS 425/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Podání stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu bylo možné pouze v případě, že by bylo podáno do 60 dnů od rozhodnutí Nejvyššího soudu. Protože stěžovatelé nepodali stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebyla lhůta pro podání stížnosti proti rozsudku krajského soudu zachována. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož se lhůta počítá od doručení posledního procesního prostředku. Na základě toho byla stížnost odmítnuta jako podaná opožděně.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) C. F., 2) E. G. a 3) A. N., všech zastoupených JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 27, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 56 Co 445/2005 - 348, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, podané osobně, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který, jako soud odvolací, zamítl jejich žalobu na vydání nemovitosti na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Proti tomuto rozsudku stěžovatelé podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který jejich dovolání zamítl rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, čj. 28 Cdo 3238/2006 - 376. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že zmíněný rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, takže došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Předtím než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat celou řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k jeho podání, v délce 60 dnů. Ta podle kogentního ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Konečným rozhodnutím v předmětné věci je rozsudek Nejvyššího soudu, v němž zamítl jejich dovolání, jako zjevně nedůvodné, podle § 243b odst. 2 OSŘ. Nejvyšší soud tak rozhodl rozsudkem o meritu věci. Nejedná se tedy o rozhodnutí o odmítnutí dovolání ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jen takové rozhodnutí Nejvyššího soudu, tj. "odmítnutí dovolání pro nepřípustnost z důvodů závisejících na jeho uvážení", přináší beneficium zachování lhůty pro podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu. Stěžovatelé svou ústavní stížností napadli pouze v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Pokud tedy nepodali ústavní stížnost proti shora označenému rozsudku Nejvyššího soudu ČR, je Ústavní soud nucen, vázán petitem ústavní stížnosti, hodnotit jejich ústavní stížnost, podanou proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jako podanou opožděně. Tím se ve věci naplnil důvod pro odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 4. června 2008 František Duchoň soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.