I.ÚS 426/99
V PLATNOSTI- MS Praha 19 Co 174/98
- ÚS II.ÚS 58/99
- ÚS I.ÚS 426/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Návrh na obnovení stavu před porušením byl považován za zjevně neopodstatněný, protože zásah nebyl proveden orgánem veřejné moci mimo soudní rozhodnutí. Stížnost proti usnesení Ústavního soudu byla nepřípustná, protože odvolání proti němu není možné. Soud se nezabýval věcnou podstatou, protože formální předpoklady nebyly splněny.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupené advokátem JUDr. P. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 6 C 334/91, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 1998, sp. zn. 19 Co 174/98, a proti usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18. 8. 1999, sp. zn. II. ÚS 58/99, a kterou se dále domáhá, aby bylo přikázáno Katastrálnímu úřadu Praha - město obnovit na LV č. 190 "stav před porušením", t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze ve výroku ve věci samé potvrdil citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým uvedený soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k blíže specifikovaným nemovitostem, přikázal je do bezpodílového spoluvlastnictví žalovaných (J. F. a R. F.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit stěžovatelce a A. B. (tzn. žalobcům) částku 825.000 Kč jako vyrovnání spoluvlastnického podílu. Zároveň Městský soud v Praze tento rozsudek ve výroku o nákladech řízení změnil. Citované rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze stěžovatelka napadla ústavní stížností ze dne 31. 1. 1999, kterou však Ústavní soud usnesením ze dne 18. 8. 1999, sp. zn. II. ÚS 58/99, jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl. V nové ústavní stížnosti ze dne 27. 8. 1999 se stěžovatelka domáhá "abstraktního přezkumu" citovaného usnesení Ústavního soudu a předcházejícího řízení, neboť se prý právní názor, obsažený v tomto usnesení, odchyluje od některých dřívějších publikovaných právních názorů Ústavního soudu. Zároveň stěžovatelka uvádí, že její původní právní zástupce podal nesprávný návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, byť měla být podána žaloba určovací. Navíc prý stěžovatelka a A. B. v podaném odvolání proti rozsudku obvodního soudu změnili návrh na zahájení řízení, k této změně měl dát Městský soud v Praze souhlas, rozsudek soudu I. stupně měl být poté zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení dle změněného návrhu na zahájení řízení. Proto stěžovatelka dále navrhla, aby byly napadené rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze pro rozpor s čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušeny a aby Ústavní soud přikázal Katastrálnímu úřadu Praha - město obnovit na LV č. 190 "stav před porušením". Ústavní soud je povinen ještě předtím, než se může zabývat věcnou podstatou ústavní stížnosti, posoudit její formální předpoklady. To znamená, že k věcnému projednání ústavní stížnosti může zásadně přistoupit jen tehdy, jestliže zákonné formální předpoklady jsou dány. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V souzené věci představuje předmětné rozhodnutí o posledním prostředku citovaný rozsudek Městského soudu v Praze. Tento rozsudek byl stěžovatelce (resp. jejímu právnímu zástupci) doručen (jak vyplývá ze sdělení Centrální spisovny Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2000) dne 10. 12. 1998 a stejného dne nabyl právní moci (srov. také sdělení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 1. 2000). To ostatně uvádí i sama stěžovatelka v "původní" ústavní stížnosti ze dne 31. 1. 1999. "Novou" ústavní stížnost však stěžovatelka k poštovní přepravě podala až dne 30. 8. 1999, tzn. dlouho po lhůtě stanovené k jejímu podání zákonem. Již z tohoto důvodu se proto Ústavní soud nemohl touto částí ústavní stížnosti zabývat věcně, neboť se jedná o návrh, který by podán opožděně. K další části ústavní stížnosti Ústavní soud dovozuje, že návrh na přikázání Katastrálnímu úřadu Praha - město obnovit na LV č. 190 "stav před porušením", je zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu (z něhož stěžovatelka zřejmě vycházela) lze sice Ústavnímu soudu navrhnout, aby orgánu veřejné moci přikázal, pokud je to možné, aby obnovil stav před porušením, leč tento petit připadá v úvahu toliko v případě, "jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí". V souzené věci je však zřejmé, že tvrzený protiústavní zásah spočívá v citovaných rozsudcích obecných soudů a nikoliv v "jiném zásahu orgánu veřejné moci", takže návrh na obnovení stavu před porušením je v tomto případě zjevně neopodstatněný. Jestliže se stěžovatelka konečně domáhá "návrhu o abstraktní přezkum" citovaného usnesení Ústavního soudu a předcházejícího řízení, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že odvolání proti usnesení Ústavního soudu není přípustné a není proti němu možné podat ani další ústavní stížnost (srov. ust. § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu. Ústavní soud se tedy nemohl zabývat tím, zda se právní názor, obsažený v napadeném usnesení, vskutku odchyluje či nikoliv od dřívějších publikovaných právních názorů Ústavního soudu, neboť v tomto směru je ústavní stížnosti návrhem nepřípustným. Proto Ústavní soud ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako nepřípustný návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.