I.ÚS 428/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Pavlem Šámalem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. H., zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D., advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti BAUER MEDIA v.o.s., sídlem Rohanské nábřeží 678/29, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

I. Výroky I. a II. nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2025 sp. zn.

I. ÚS 428/23 se opravují tak, že zní: "I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 v části, kterou byly potvrzeny výrok III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč a výrok V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 a změněn výrok IV. téhož rozsudku a kterou Vrchní soud v Praze rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení, a výrokem III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč a výroky IV. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Tato rozhodnutí se v rozsahu uvedeném ve výroku I. ruší."

II. Do bodu 11 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2025 sp. zn.

I. ÚS 428/23 se za poslední větu doplňují slova: "K tomu Ústavní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka formálně napadla rozsudek vrchního soudu jako celek, z obsahu ústavní stížnosti je jednoznačné, že nenapadá tu část, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku městského soudu, jímž bylo její žalobě částečně vyhověno (1 200 000 Kč), a její ústavní stížnost směřuje jen do části, kterou byl potvrzen výrok III. rozsudku městského soudu v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč. Z toho vyplývá i napadení akcesorických výroků o nákladech řízení. Dále je zřejmé, že z rozsudku městského soudu napadá výrok III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč tj. v rozsahu potvrzeném napadeným rozsudkem vrchního soudu (viz část II. bod 2 a část

III. ústavní stížnosti). Pouze v tomto rozsahu také vyčerpala procesní prostředky k ochraně svých práv. Za napadené je třeba pokládat i akcesorické výroky IV. a V. rozsudku městského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení."

Odůvodnění

1. Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, předseda senátu opraví v rozhodnutí kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.

2. Městský soud v Praze přípisem doručeným dne 30. 6. 2025 upozornil Ústavní soud, že ve výroku I. nálezu byl zjevně nesprávně ve vztahu k obsahu podané ústavní stížnosti vymezen rozsah zrušení napadených rozhodnutí, což by vedlo k tomu, že každé z napadených rozhodnutí by bylo zrušeno v jiném rozsahu.

3. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 23. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 428/23 tak, že výrokem I. konstatoval, že "Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 25 Cdo 2846/2022-394, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2022 č. j. 3 Co 105/2018-377 a výroky III. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod." Výrokem II. dále rozhodl, že "Tato rozhodnutí se ruší." 4. Z obsahu ústavní stížnosti i průběhu řízení před obecnými soudy je jednoznačné, že stěžovatelka po Ústavním soudu kromě zrušení celého napadeného usnesení Nejvyššího soudu požadovala zrušení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze toliko v části, kterou byly potvrzeny výrok III. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení 2 800 000 Kč a výrok V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017 č. j. 37 C 83/2012-260 a změněn výrok IV. téhož rozsudku a kterou vrchní soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Stěžovatelka tedy nenapadla rozsudek vrchního soudu v části, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku městského soudu, jímž bylo její žalobě částečně vyhověno. Dále se domáhala zrušení výroku III. napadeného rozsudku městského soudu v rozsahu zamítnutí žaloby v částce 2 800 000 Kč (tj. pouze v rozsahu potvrzeném napadeným rozsudkem vrchního soudu), za napadené je třeba považovat i akcesorické nákladové výroky IV. a V. Tomu odpovídaly i úvahy v nálezu, neboť Ústavní soud přezkoumával to, proč byla zamítnuta žaloba stěžovatelky v částce 2 800 000 Kč.

5. V důsledku zjevné nesprávnosti však bylo zrušení napadených rozhodnutí formálně vyjádřeno v jiném rozsahu a úvahy o tom, v jakém rozsahu jsou rozhodnutí obecných soudů napadena, se nepromítly do bodu 11 odůvodnění nálezu.

6. Z těchto důvodů Ústavní soud uvedené zjevné nesprávnosti opravil tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto usnesení.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2025 Pavel Šámal v. r. předseda senátu