I.ÚS 4331/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona povinné. Soud upozornil, že stěžovatel byl již dříve informován o povinnosti zastoupení, a opakované opomenutí této náležitosti je důvodem k odmítnutí. Přestože bylo výslovně uvedeno, že opakované poučení není nevyhnutelné, pokud je stěžovatel vědom povinnosti, soud se rozhodl pro odmítnutí bez ústního jednání. Rozhodnutí je neodvolatelné.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Zdeňka Altnera, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele, jež Ústavní soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není. Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení sp. zn. I. ÚS 1966/09, sp. zn. IV. ÚS 1796/09 a další). Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Uvedené je ostatně stěžovateli známo i vzhledem k více usnesením Ústavního soudu - např. sp. zn. I. ÚS 3242/09 či II. ÚS 1536/10 - vydaných k jeho ústavním stížnostem. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2013 Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.