I.ÚS 446/99
V PLATNOSTI- KS Ostrava 22 Ca 412/98
- VS Olomouc 2A 409/99
- ÚS I.ÚS 446/99
Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože byl podán mimo lhůtu stanovenou zákonem. Stěžovatel se pokoušel napadat rozhodnutí soudů v řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu prostřednictvím odvolání, což není přípustné v jednoinstančním správním řízení. Soud upozornil, že proti rozhodnutím v tomto řízení lze podat ústavní stížnost, nikoli odvolání, a že právní úprava nezná rozlišení mezi rozhodnutími věcnými a procesními. Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula, a proto byl návrh odmítnut bez dalšího zkoumání podstaty sporu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999 a 2. 6. 1999, sp. zn. 22 Ca 412/98, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 1999, sp. zn. 2A 409/99 a 2A 410/99, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel napadl shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo zastaveno řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu, o kterém již rozhodoval Krajský soud v Ostravě. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby dotčená usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě byla zrušena. Ústavní soud vyzval stěžovatele k zaslání kopie některých předchozích podání a rozhodnutí, které stěžovatel předložil. Soudce zpravodaj z předložených podkladů zjistil, že v daném případě jde o situaci, kdy stěžovatel napadá soudní rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o jeho "odvolání" proti usnesení soudu v řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Jak ale správně argumentuje Vrchní soud v Olomouci - a ostatně se jedná o věc notoricky známou - proti rozhodnutím v tzv. správním soudnictví, kdy jsou obecnými soudy přezkoumávána (pravomocná) rozhodnutí správních orgánů - není přípustné odvolání (kromě několika vzácných výjimek, o kterou se ovšem zde nejedná). Krajský soud v Ostravě jednal a rozhodoval jako soud jednoinstanční, nikoliv jako soud prvního stupně, proti jehož rozhodnutí by bylo možné podat odvolání, resp. jiný opravný prostředek. Uvedené závěry potvrzuje i judikatura Ústavního soudu (zvláště srov. sp. zn. I. ÚS 188/97, publikováno jako usnesení 65, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, a sp. zn. III. ÚS 180/98, publikováno jako usnesení 68, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12). Z této judikatury plyne, že správní soudnictví je budováno na principu řízení jednoinstančního, v němž je podle § 250j odst. 4 občanského soudního řádu při rozhodování podle části páté hlavy druhé podání opravných prostředků vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, neboť uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení. Event. rozhodnutí obecného soudu ve správním soudnictví, o kterém se účastník domnívá, že porušuje jeho ústavní práva, lze pak napadat toliko přímo návrhem u Ústavního soudu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci, neboť především z důvodu řádného odborného posouzení právních aspektů je zavedeno obligatorní právní zastoupení) mohlo a mělo být zřejmé, že v dané věci obecný soud nemůže rozhodovat o opravném prostředku proti (soudnímu) rozhodnutí ve věci návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Pokud o takovém právním stavu eventuálně (mylně a neoprávněně) pochyboval a neexistujícího práva využil, mohl přesto vedle "odvolání" podat v zákonem stanovené lhůtě i ústavní stížnost (určitou analogii srov. sp. zn. I. ÚS 22/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až ve lhůtě šedesáti dnů od doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci o "odvolání". Původní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo stěžovateli doručeno nejpozději, jak vyplývá ze spisového materiálu, 2. února 1999, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již 5. května 1999, nicméně návrh byl Ústavnímu soudu doručen až 10. září 1999. Ústavní soud neshledal nezbytným zkoumat přesné datum doručení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě stěžovateli, neboť okamžik doručení by mohl být toliko dřívější a na posouzení věci by tedy nemohl nic změnit. Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2000 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.