I.ÚS 451/99
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost podanou osobou, která nebyla účastníkem trestního řízení. Soud uvedl, že návrh nevyhověl podmínkám ústavní stížnosti, protože nebyl podán oprávněnou osobou. Návrh neobsahoval uvedení porušeného základního práva, chyběly důkazy, nebyly dodrženy početní a formální náležitosti. Na základě § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. byl návrh odmítnut bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky V. R., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka ve svém podání ze dne 12. 9. 1999, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 14. 9. 1999, napadla rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 10/98, ze dne 17. 2. 1998, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 2 T 102/97, ze dne 20. 11. 1997. Těmito rozsudky obecných soudů byl její manžel uznán vinným z trestných činů podle § 158 odst. 2 a § 160 odst. 1 a 3 trestního zákona. Navrhovatelka tvrdí, že nebyla uplatněna zásada presumpce neviny, když její manžel byl odsouzen pouze na základě tvrzení jednoho, a to již odsouzeného člověka bez jakýchkoliv dalších důkazů. Ústavní stížnost je podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jen tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. V daném případě však byl návrh podán někým, kdo nebyl účastníkem řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla. Jedná se tedy o návrh, který byl podán zjevně neoprávněnou osobou, a proto jsou zde dány podmínky pro jeho odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Návrh ani jinak nevykazuje náležitosti ústavní stížnosti. V návrhu není uvedeno, které základní právo nebo svoboda byly postupem soudu porušeny (§ 72 odst. 1 cit. zák.), nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatelka domáhá, nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatelka dovolává (§ 34 odst. 1 cit. zák.), návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.), nebyla k němu připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 cit. zák.), a navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 cit. zák.). Ústavnímu soudu se však vzhledem ke skutečnosti, že návrh podala zjevně neoprávněná osoba, jevilo zbytečné vyzývat navrhovatelku k odstranění vad návrhu. Na základě shora uvedených skutečností tedy Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 22. září 1999 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.