I.ÚS 456/08
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud upozornil na princip subsidiarity ústavní stížnosti, podle něhož je její podání možné až po vyčerpání všech jiných právních prostředků. Návrh byl odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, který stanoví případné odmítnutí v případě nevyčerpání prostředků. Soud se nezabýval věcnou stránkou stížnosti, protože nebyly splněny podmínky přípustnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. N., zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem, se sídlem Poděbradova 751, 440 01 Louny, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Dne 19. 2. 2008 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání navrhovatele. Protože toto podání nesplňovalo náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl navrhovatel vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy a poučena o tom, že dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu neodstraněním vad návrhu v dané lhůtě je dán důvod k jeho odmítnutí. Vada podání spočívající v absenci právního zastoupení byla navrhovatelem odstraněna. Zástupce stěžovatele, určený Českou advokátní komorou, však informoval Ústavní soud, že není schopen formulovat, čeho se stěžovatel podaným návrhem domáhá, neboť, jak uvedl v přípisu doručeném Ústavnímu soudu dne 14. 7. 2008, podstatou stěžovatelovy stížnosti je otázka zveřejnění článku v Ústeckém deníku, který se dotýkal jeho trestní věci a dále pak počínání advokátky Mgr. D., přičemž ovšem v takové věci obecné soudy nikdy nerozhodovaly a není zde tedy žádného rozsudku ani usnesení, které by mohly být napadeny ústavní stížnosti. II. Ústavní stížnost není přípustná, neboť z citovaného přípisu je zřejmé, že stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal procesní prostředky na ochranu svých práv. Ústavnímu soudu nezbývá, než připomenout, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), včetně podmínek podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kdy je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. září 2008 Ivana Janů soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.