I.ÚS 461/02
V PLATNOSTI- OS Teplice 1 T 18/2002
- ÚS I.ÚS 461/02
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky. Soud konstatoval, že stěžovatel podal odvolání proti napadenému rozsudku, což znamená, že formální podmínka subsidiarity ústavní stížnosti nebyla splněna. Ústavní soud se proto nezabýval věcnou stránkou návrhu. Rozhodnutí bylo vyhlášeno bez účastníků v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti O. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 1 T 18/2002, t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
: Navrhovatel ve svém návrhu brojí proti v záhlaví uvedenému rozdsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1 trestního zákona a trestným činem znásilnění dle § 241 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Napadený rozsudek stěžovatel považuje za nespravedlivý, protože prý trestný čin loupeže nespáchal. Podle jeho mínění mu také soud vyměřil za spáchanou trestnou činnost nepřiměřený trest - údajně proto, že je romské národnosti - i přesto, že ve věci nebyl vyslechnut svědek - poškozený. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a žádá, aby bylo v řízení dále pokračováno. Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, když návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady, může se jím zabývat také věcně. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení nevyčerpal, neboť - jak Ústavní soud zjistil ze zprávy Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2002 - stěžovatel podal ihned po vyhlášení napadeného rozsudku odvolání. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2002 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.