I.ÚS 4689/12
V PLATNOSTI- MS Praha 72 Co 536/2011-202
- ÚS I.ÚS 4689/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka podala nenárokové dovolání proti rozhodnutí nižšího soudu. Soud upozornil, že ústavní stížnost je subsidiární a nesmí být podána, pokud ještě nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož přípustnost je rozhodována orgánem, není ústavní stížnost předčasná. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a rozhodl o nepřípustnosti stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti společnosti ALBIXON, a.s., sídlem Zbraslavská 55, Praha 5, zast. JUDr. Vendelínem Mihalikem, advokátem, sídlem Římská 16, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.8.2012, č.j. 72 Co 536/2011-202, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka, s odvoláním na porušení základních práv, požadovala zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka proti němu podala tzv. nenárokové dovolání, v němž požaduje jeho zrušení. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném v době podání ústavní stížnosti (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelce tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti proto není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2013 Ivana Janů v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.