I.ÚS 4895/12
V PLATNOSTI- MS Praha 39 Co 361/2012
- ÚS I.ÚS 4895/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se nevyřešila zjevně neopodstatněná. Stížnost se týkala nařízení exekuce na základě rozhodčího nálezu, který podle stěžovatele nebyl řádně doručen. Soud zjistil, že odvolací soud správně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo založeno na vykonatelném titulu. Ústavní soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Slavomíra Trenčana, zastoupeného Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem Praha 1, Mezibranská 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2012 sp. zn. 39 Co 361/2012, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení (v návrhu petitu chybně označeného), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení exekuce dle rozhodčího nálezu rozhodce k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 8 151,47 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Uvedl, že k nařízení exekuce došlo na základě rozhodčího nálezu, který mu však nebyl řádně doručen na adresu jeho skutečného a oprávněnému známého pobytu, a proto dle jeho přesvědčení nemohl nabýt právní moci. Odvolací soud tuto skutečnost ignoroval, jeho námitkou se nezabýval, a tak jeho postup považuje za projev libovůle s absencí řádného odůvodnění, jakož i za postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla nařízena exekuce (vůči povinnému, nyní stěžovateli) dle rozhodčího nálezu ze dne 27. 9. 2011 a s poukazem na učiněná zjištění i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR je opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami povinného a přiléhavě vyložil, proč shledal, že exekuce byla nařízena na základě vykonatelného titulu a v souladu s § 36 a následujících exekučního řádu. Na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.