I.ÚS 492/04
V PLATNOSTI- KS Brno 31 Ca 35/2004-36
- ÚS I.ÚS 492/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože nezjistil porušení ústavně zaručených práv. Stěžovatelka se zpravidla nezabývala návrhem na odkladné účinky žaloby, ale návrhem na jejich přiznání. Soud konstatoval, že krajský soud správně a logicky vysvětlil podmínky pro přiznání odkladného účinku podle § 73 SŘS. Rozhodnutí krajského soudu bylo ústavně konformní a nevyžadovalo zásah Ústavního soudu.
Rubrum
I.ÚS 492/04 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky REKOM PRAHA spol. s r. o., se sídlem Velflíkova 6, 160 00 Praha 6, zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem 140 00 Praha 4, Pod Sokolovnou 692/11, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2004, čj. 31 Ca 35/2004 - 36, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatelka svou ústavní stížností, podanou na poště dne 10. 8. 2004, navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), kterým byl zamítnut její návrh na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Stěžovatelka namítla, že krajský soud porušil její ústavně zaručené právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K zásahu do jejích práv mělo dojít tím, že krajský soud nesprávně interpretoval § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "SŘS"). Podle stěžovatelky je úvaha krajského soudu o tom, proč nepřipustil odklad vykonatelnosti, nelogická a v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR). Stěžovatelka spatřuje v interpretaci příslušných ustanovení SŘS zásah do svých ústavně zaručených základních práv. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi kvalifikoval mnoho případů, ve kterých shledal, že ústavně nekonformní interpretací obecného práva došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod fyzické nebo právnické osoby. Ústavní soud se za takové situace zabývá výkladem obecného práva jen při splnění určitých podmínek, podrobněji zmíněných např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 74/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 28, str. 85). V přezkoumávané věci krajský soud jasně, srozumitelně a logicky vysvětlil, jaké jsou předpoklady pro přiznání odkladných účinků žalobě podle § 73 SŘS a z jakých důvodů tedy návrhu stěžovatelky nebylo možno vyhovět. Ústavní soud konstatuje, že způsob, jakým krajský soud interpretoval a aplikoval obecné právo, je ústavně konformní. Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2005 JUDr. Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu Za správnost vyhotovení: Naděžda Řeháčková
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.