I.ÚS 504/2000
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předchozí procesní prostředky. Rozhodnutí o trvalém pobytu bylo podle zákona č. 182/1993 Sb. přezkoumatelné podle právní úpravy platné v době zahájení řízení. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není ústavní stížnost přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny správní prostředky. Ústavní soud tak rozhodl, že stížnost je nepřípustná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., zastoupeného advokátem JUDr. F. V. proti rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR ze dne 15. 6. 2000, č.j. PPR-3111/RCP-C-245-2000, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
: Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Uvedl, že tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, ze dne 2. 3. 2000, č.j. PSP-27 585/OCP-p-99, kterým byla zamítnuta jeho žádost o povolení trvalého pobytu na území ČR z humanitárních důvodů. Stěžovatel se domnívá, že správní orgány obou stupňů (a především Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR), porušily jeho základní právo zaručené čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť "příklady podmínek" pro udělení souhlasu k trvalému pobytu (uvedené v § 7 tehdy platného zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon č. 123/1992 Sb.") musí být posuzovány se zřetelem ke skutečnosti, že ČR je v souladu s čl. 1 Ústavy ČR demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka. Proto orgán státní moci, který ve věci rozhoduje, je v "rámci zásad právního státu povinen přihlédnout ke všem okolnostem, kterými je posuzovaná žádost odůvodněna. V souladu s tím musí být pojem humanitárního případu vyložen v souladu s obsahem a smyslem základních práv, jak vyplývají z Listiny...". Stěžovatel se dále domnívá, že nepochybně existuje podstatný rozdíl mezi jeho právním postavením, jestliže jako cizinec musí řešit otázky zaměstnání a bydlení s perspektivou maximálně jednoho roku, a situací, kdy by mohl zaměstnavateli či pronajímateli dát perspektivu pracovního poměru nebo nájemního vztahu na delší dobu. Omezení pobytu jej proto znevýhodňuje na trhu práce, neboť se nemůže ucházet o zaměstnání v řídících funkcích, které by odpovídaly jeho schopnostem a kvalifikaci, stejně jako je při hledání podnájmu na dobu vždy nejvýše jednoho roku vystaven tlaku "tržního nájemného". Stěžovateli prý svědčí ústavně zaručené právo pobytu a pohybu na území ČR nejen ze studijních důvodů (kvůli nímž přicestoval jako vládní stipendista dne 17. 9. 1988 do tehdejší ČSSR), ale zejména "drastické politické změny a současný diktátorský režim" v jeho vlasti (poznámka: Republika Kongo), pro které se nemůže vrátit domů bez nebezpečí ohrožení života. Stěžovatel proto považuje za diskriminující (a přehnaně byrokratickou) skutečnost, že je nucen, aby přes předem známé okolnosti o neměnnosti jeho statusu, nadále do budoucna "podle nového, pro povolení pobytu cizinců přísnějšího zákona" (poznámka: zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 326/1999 Sb.") opakovaně prokazoval splnění podmínek pro udělení pobytového víza nad 90 dnů, takže tím de facto nemůže dosáhnout změny k lepšímu. Stěžovatel konečně tvrdí, že odvolací orgán opomenutím individuálních okolností, o něž se jeho žádost o udělení povolení k trvalému pobytu opírá, překročil rámec správního uvážení až k hranici libovůle. Proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR ze dne 15. 6. 2000, č.j. PPR-3311/RCP-C-245-2000, zrušil. Z ustanovení §183 odst. 1 citovaného zákona č. 326/1999 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2000, plyne, že správní řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti se dokončí podle právních předpisů platných v době zahájení řízení. Tímto předpisem byl době zahájení správního řízení ve věci (tj. ke dni 30. 11. 1999) výše uvedený zákon č. 123/1992 Sb., který soudní přezkum rozhodnutí učiněných podle zákona č. 123/1992 Sb. umožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu č. 160/1998 Sb., který je vykonatelný dnem 13. 5. 1999). Je proto zřejmé, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezídia ČR bylo soudem přezkoumatelné a že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud navíc dodává, že rozhodnutí týkající se trvalého pobytu jsou přezkoumatelná také podle současně platné právní úpravy, tj. podle ustanovení § 171 zákona č. 326/1999 Sb. Na základě těchto skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2003 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.