I.ÚS 505/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Břeclav, právně nezastoupeného, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 22 Nc 303/2019-22 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2020, č. j. 22 Nc 303/2019-6, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu bylo doručeno ručně psané podání stěžovatele, označené jako "STÍŽNOST K ÚSTAVNÍMU SOUDU NA O.S. A K.S. ÚSTÍ N. LABEM". V návrhu stěžovatel uvádí, že se rozvedl s manželkou a měli ve společném jmění značné majetky, přičemž on jich byl bývalou ženou zbaven a nyní požaduje finanční narovnání. Přestože u Okresního soudu v Ústí nad Labem již všechny skutečnosti pravdivě a spravedlivě vylíčil a žádal o zproštění poplatků za soud i přidělení advokáta, nebylo mu vyhověno. Soudce stěžovatel obviňuje z podjatosti a záměrného poškozování jeho osoby, což se podepisuje na jeho zdraví.

2. Uvedené podání stěžovatele v mnoha parametrech nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); mj. stěžovatel není právně zastoupen či není zřejmé, čeho se (s přihlédnutím k příslušnosti Ústavního soudu) domáhá (srov. podmínky zahájení řízení v § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) - v záhlaví citovaná usnesení jsou označena pouze jako důkazy a chybí jakákoliv ústavněprávní argumentace. Popravdě za jedinou "výzvu" vůči Ústavnímu soudu, kterou stěžovatel v jednostránkovém textu návrhu uvedl, lze považovat větu "VELICE VÁM DĚKUJI ZA TO, ŽE MI POMÁHÁTE K PŘIJMUTÍ STÍŽNOSTI".

3. Ústavní soud si je vědom, že má dle zákona o Ústavním soudu vyzvat stěžovatele k odstranění vad návrhu. Přesto se tak rozhodl neučinit. Za odstranitelnou vadu lze považovat chybějící právní zastoupení - jelikož ale již stěžovatel před Ústavním soudem jako účastník vystupoval (srov. usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 1478/17), dané podmínky si musel být vědom. Hlavním důvodem pro nepřikročení k výzvě nicméně je skutečnost, že ostatní vady návrhu by nebylo možné odstranit ani s pomocí advokáta. Citovaná usnesení nalézacího soudu (za předpokladu, že by stěžovatel požadoval jejich zrušení) totiž pouze reagují na předchozí nejasná podání stěžovatele a vyzývají jej právě k tomu, aby je obsahově náležitě upravil, tj. odstranil vady daných podání. Ústavní soud tedy v podstatě jedná v zájmu stěžovatele, výzva k odstranění vad jeho "ústavní stížnosti" by byla čistě formálního charakteru a zbytečně by stěžovatele zatížila. Stěžovateli místo toho je třeba doporučit, aby úsilí bránit svá tvrzená práva směřoval procesně řádným způsobem k obecným soudům.

4. Ústavní soud se z uvedených důvodů uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh soudcem zpravodajem odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. dubna 2021 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj