I.ÚS 525/05
V PLATNOSTI- KS Brno 30 Ca 23/2005-22
- NSS 7 Afs 34/2006-49
- ÚS I.ÚS 525/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon poskytuje. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není výsledkem vyčerpání všech vnitřních prostředků ochrany práv. Stěžovatel podal novou ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které bylo výsledkem kasační stížnosti, a proto bylo řízení přerušeno. Soud zjistil, že stěžovatel má možnost využít výsledků řízení u Ústavního soudu, a proto rozhodnutí o nepřípustnosti stížnosti nezrušil.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.6.2005, č.j. 30 Ca 23/2005-22, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 2.10.2000, č.j. 9302/99/FŘ/120, a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Uherském Brodě ze dne 9.9.1999, č. j. FÚ 47342/99/338920/7038, Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19.9.2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Ústavní soud v dané věci zjistil, že stěžovatel podal proti napadanému rozsudku Krajského soudu v Brně u tohoto soudu dne 3.8.2005 kasační stížnost, proto bylo řízení před Ústavním soudem podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., přerušeno, neboť je nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci (Nejvyšší správní soud) a zároveň i Ústavní soud. Nejvyšší správní soud o kasační stížnosi stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.6.2005, č.j. 30 Ca 23/2005-22, rozhodl rozsudkem ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 34/2006-49, tak, že kasační stížnost zamítl. Ústavní soud zjistil, že v době, kdy bylo řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.6.2005, č.j. 30 Ca 23/2005-22, a jemu předcházejícím správním rozhodnutím shora uvedeným usnesením Ústavního soudu přerušeno, podal stěžovatel dne 16. 8. 2007 novou ústavní stížnost, a to proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 34/2006-49, tedy proti rozsudku, kterým bylo rozhodováno o kasační stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí napadenému ústavní stížností v projednávané právní věci. Před tím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.6.2005, č.j. 30 Ca 23/2005-22, zamítl, je zřejmé, že kasační stížnost byla přípustná a stěžovatel v době podání ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Za procesní situace, kdy stěžovatel podal proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Afs 34/2006-49, ústavní stížnost, má však možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení o této ústavní stížnosti v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 2155/07. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný návrh odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. října 2007 JUDr. Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.