I.ÚS 537/08
V PLATNOSTI- KS Ostrava 10 Co 1061/2007 - 619
- ÚS I.ÚS 537/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože rozhodnutí nižších soudů o odnětí osvobození od soudních poplatků bylo založeno na správném posouzení majetkových poměrů. Soud se opřel o § 138 odst. 1 zákona o soudním řádu, podle něhož může být osvobození od poplatků odňato, pokud se majetkové poměry stěžovatelky výrazně zlepšily. Ústavní soud uznal, že nižší soudy správně vyhodnotily skutečnosti a nezjistil porušení základních práv podle čl. 36 a 37 Listiny. Rozhodnutí bylo považováno za zjevně neopodstatněné, protože stížnost se zabývala pouze podústavními otázkami, které nejsou předmětem ústavní kontroly.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou se sídlem Havířov, Pavlovova 8, proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 25. 7. 2007, čj. 39 E 1227/98 - 596, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2007, čj. 10 Co 1061/2007 - 619, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka ve včasné ústavní stížností navrhla zrušení usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 25. 7. 2007, čj. 39 E 1227/98 - 596, kterým jí bylo odňato osvobození od soudních poplatků, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2007, čj. 10 Co 1061/2007 - 619, kterým bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Stěžovatelka považuje rozhodnutí obecných soudů obou stupňů za nesprávné, neboť nesprávně zhodnotily její majetkové poměry. Soud musí hodnotit majetkové poměry podle aktuálního stavu, a nikoliv jen porovnáním, o kolik se zvýšily příjmy v rodině. I když celkový příjem rodiny je vyšší než v roce 2002, stále není takový, aby stěžovatelka byla schopna hradit soudní poplatky a náklady právního zastoupení. Stěžovatelka dále poukázala na to, že se v daném případě nejedná o bezúspěšné bránění práva, neboť z celkové částky 1 779 406,-- Kč, která byla od počátku roku 1998 vymáhána výkonem rozhodnutí, zůstala k vymožení pouze částka 313 333,-- Kč. Stěžovatelka tedy brání svá práva úspěšně a nemůže jí být dáno k tíži, že řízení je vedeno od roku 1998. K dalšímu bránění práva potřebuje zástupce, neboť je práva neznalá. Rozhodnutími obou obecných soudů tak bylo porušeno její základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť bez právního zastoupení nemůže uplatnit a bránit svá práva před soudem. Došlo i k porušení čl. 37, protože s ohledem na své majetkové poměry není schopna hradit náklady právního zastoupení, čímž je zkrácena na svém právu na právní pomoc. Zároveň byla porušena i rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3, neboť proti stěžovatelce stojí finanční úřad - tedy stát, který má dostatek znalostí právních předpisů. Ze soudních rozhodnutí, připojených k ústavní stížnosti, bylo zjištěno, že Okresní soud v Karviné odňal stěžovatelce osvobození od placení soudních poplatků, které jí bylo přiznáno usnesením téhož soudu ze dne 26. 8. 2002. Současně zprostil advokátku JUDr. Vandu Bieleckou, která byla stěžovatelce ustanovena usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 8. 2006, její funkce zástupkyně stěžovatelky. Okresní soud porovnal osobní, majetkové, finanční a sociální poměry stěžovatelky, které zde byly ke dni přiznání osvobození od soudních poplatků v roce 2002, s poměry současnými. Dospěl k závěru, že majetkové poměry stěžovatelky se zlepšily a již neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. Dále uvedl, že ze strany stěžovatelky se jedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování a bránění práva, neboť výkon rozhodnutí byl pravomocně nařízen dne 7. 9. 2005 a stěžovatelka se v průběhu vykonávacího řízení zjevně snaží o oddalování své povinnosti vůči oprávněnému. Po odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. Odkázal na ustanovení § 138 OSŘ a vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu. Uvážil, že poměry stěžovatelky se od roku 2002 do roku 2007 výrazně zlepšily. Proto byl na místě postup ve smyslu § 138 OSŘ, to znamená odnětí osvobození od soudních poplatků, neboť poměry stěžovatelky již toto osvobození neodůvodňují. Správné bylo i zproštění advokátky dříve ustanovené k zastupování stěžovatelky, což je i v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 a 2 OSŘ. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je její nesouhlas s odnětím osvobození od soudních poplatků. Její argumentace se odvíjí na poli podústavního práva a v ústavní stížnosti jen zopakovala majetkovou situaci svou i svého manžela. Stěžovatelka se tak domáhá přezkumu uvedených rozhodnutí obecných soudů, čímž staví Ústavní soud jen do pozice další přezkumné instance v systému obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, tj. poskytovat ochranu základních práv a svobod, zakotvených zejména v ústavním pořádku České republiky. Ústavní soud se v minulosti již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků. Zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Současně však v řadě rozhodnutí připouští, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. O takový případ se v přezkoumávané věci nejedná. Obecné soudy se důkladně zabývaly majetkovými poměry stěžovatelky v době, kdy jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a v době současné. Své závěry logicky a ústavně konformním způsobem odůvodnily, takže ve zkoumané věci Ústavní soud žádné porušení základních práv stěžovatelky nezjistil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro odmítnutí ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrhu zjevně neopodstatněného.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. července 2008 Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.