Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 551/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-05-07 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2002:1.US.551.01

  1. KS Brno 2 T 28/99
  2. VS Olomouc 3 To 9/2001
  3. ÚS I.ÚS 551/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí zákonné lhůty. Lhůta šedesáti dnů začala běžet dnem doručení rozsudku Vrchního soudu, který byl doručen v rozhodném období. Soud se nezabýval výsledkem sporu, protože zákon o Ústavním soudu stanoví, že stížnost podaná opožděně nelze přijmout. Rozhodnutí bylo vyhlášeno bez účastníků řízení a bez ústního jednání.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 2 T 28/99, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl spolu s dalšími obžalovanými odsouzen pro přípravu trestného činu vydírání podle § 7 odst. 1, § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c), odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, rovněž shora citovaný, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen z podnětu odvolání státního zástupce ohledně všech tří obžalovaných ve výroku o trestech a způsobu jejich výkonu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že se obžalovaným ukládá podle § 235 odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 5 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozsudky a postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že ústavní stížnost byla osobně předána Ústavnímu soudu dne 14. 9. 2001, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 3 To 9/2001, který byl doručen stěžovateli dne 16. 7. 2001. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uběhla dnem 13. 9. 2001, neboť do zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti se započítává i den doručení příslušného rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2002 JUDr. Eliška Wagnerová místopředsedkyně Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Trestní zákon 140/1961 Sb.
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.
Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících 209/1992 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.