I.ÚS 551/99
V PLATNOSTI- KS Brno 9 To 788/99
- ÚS I.ÚS 551/99
Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože nebyly splněny podmínky přípustnosti. Soud se opřel o § 36 odst. 1 písm. a) trestního řádu, podle něhož nutná obhajoba vzniká až po vzetí osoby do vazby. Návrh byl považován za zjevně neopodstatněný, protože soud nezakročil proti základnímu právu na osobní svobodu. Závěr byl vydán bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 9 To 788/99, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 19. 11. 1999, které došlo Ústavnímu soudu dne 22. 11. 1999. V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 9 To 788/99, jímž jednak nebyl přijat písemný slib obviněného (nyní stěžovatele) a jednak jím byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 9. 1999, sp. zn. 7 Nt 4238/99, kterým byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), c) odst. 2 tr. řádu. Stěžovatel je toho názoru, že shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Domnívá se, že přesto, že je v ustanovení § 77 odst. 2 tr. řádu stanovena povinnost, aby soudce vhodným způsobem vyrozuměl obhájce o konání výslechu, k tomuto v jeho případě nedošlo a tím byl porušen trestní řád i Listina základních práv a svobod. Namítá, že jeho obhájci byla odepřena možnost uvést argumenty a důkazy, které svědčí v jeho prospěch a tím zvrátit rozhodnutí soudu. Požadoval, aby při rozhodování o vazbě byl přítomen jeho obhájce a přesto soudkyně rozhodla bez jeho přítomnosti, protože nebral telefon v kanceláři. Při posuzování návrhu ústavní stížnosti soudce zpravodaj vycházel z toho, že je třeba nejprve zjistit, zda jsou splněny zákonné podmínky pro podání takového návrhu a zda jde o reálný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Z citovaného usnesení Krajského soudu v Brně ohledně namítané neúčasti obhájce při rozhodování o vazbě se podává, že podle ustanovení § 77 odst. 2 tr. řádu soudce o době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho účast zadržená osoba požádala. V daném případě, kdy měl být vyrozuměn obhájce telefonicky do kanceláře, kde nebyl zastižen, pak soud nemá povinnost posunovat řízení o vazbě a přizpůsobovat se času obhájce. Podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. řádu o důvodech nutné obhajoby musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení, pokud je ve vazbě; tedy existence v zákoně stanovené nutné obhajoby vzniká až po vzetí obviněného do vazby, nikoliv již při rozhodování o zadržené osobě. Z uvedeného vyplývá, že soud neporušil svou právní povinnost zajistit nutnou obhajobu, protože to trestní řád nevyžadoval, tím méně zasáhl do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Předložený návrh ústavní stížnosti se proto jeví jako nepřípustný a jako takový jej byl nucen soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2000 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.