Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 561/18

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2018-05-15 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2018:1.US.561.18.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její návrh byl zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný. Stěžovatel se domáhal náhrady újmy z pracovněprávního vztahu, který podle něj vedl k diskriminaci ve srovnání s jinými pracovníky. Soud uvedl, že dovolání bylo odmítnuto kvůli nesprávnému vymezení předpokladů přípustnosti podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a že ústavní stížnost proti rozhodnutím nižších soudů není přípustná bez vymezení konkrétní právní nároku. Rozhodnutí bylo vydáno bez účasti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Františka Cudlína, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kratochvílem, advokátem se sídlem Česká 26/41, České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 9. 2016 č. j. 2 C 26/2016-194 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 2017 č. j. 19 Co 2440/2016-235, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 3, čl. 3, čl. 28 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 4 Ústavy. Ze spisového materiálu se podává, že Okresní soud v Českém Krumlově zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal po žalovaném zaplacení částky 68 301 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, pro které důvody není dovolání stěžovatele přípustné podle § 237 o. s. ř. S odkazem na svou judikaturu konstatoval, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu je v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu týkající se zásady rovného zacházení při odměňování za práci a komparačních kritérií. Dále uvedl, že v části, v níž stěžovatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř., trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Ústavní soud předesílá, že ač stěžovatel v petitu ústavní stížnosti nenavrhuje zrušení usnesení Nejvyššího soudu, rozhodnutí o posledním opravném prostředku v ústavní stížnosti popsal a také přiložil k ústavní stížnosti, tedy je označil způsobem, který Ústavnímu soudu umožňuje, aby je vzal v úvahu a přezkoumal, aniž by bylo nutné stěžovatele vyzývat k upřesnění petitu (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 256/08, IV. ÚS 406/04, rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice). Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v řízení před soudy docházelo k závažným vadám, nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu a tím i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Soudy tak neposkytly stěžovateli náležitou právní ochranu a možnost domáhat se svého práva na náhradu vzniklé újmy. Ocitl se tak v situaci, kdy byl v rámci svého pracovněprávního vztahu s vedlejším účastníkem formou odlišného způsobu nastavení úkolové mzdy na dvou srovnatelných pracovištích vedlejšího účastníka bezdůvodně znevýhodňován a diskriminován, ačkoliv vykonával práci podstatně náročnější a z hlediska podnikatelského zisku vedlejšího účastníka výnosnější v porovnání s prací zaměstnanců vedlejšího účastníka na jiném pracovišti. Podle stěžovatele je tento postup v rozporu s čl. 28 Listiny. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a z části o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., řádné vymezení předpokladů dovolání je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, odmítl-li pro tuto vadu dovolání. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a k jeho podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (I.). Pokud jde o rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově a Krajského soudu v Českých Budějovicích, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (II.) Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2018 JUDr. Tomáš Lichovník předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.