I.ÚS 586/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Stanislava Bednarze, zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava-Moravská Ostrava, směřující proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 143 Ex 01020/19-037 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 66 Co 345/2020, za účasti soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Jak vyplývá ze stěžovatelem poskytnutých podkladů, je proti němu vedena exekuce nadepsaným exekutorem. Napadeným rozhodnutím exekutora byl zamítnut stěžovatelův návrh na odklad exekuce, neúspěšné poté bylo i stěžovatelovo odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě.

3. Stěžovatel s postupem uvedených subjektů nesouhlasí. Uznává, že v návrhu na odklad exekuce neuvedl žádné důvody pro takový postup, očekával ale, že bude slyšen, případně vyzván k odstranění vad či nějak jinak poučen. Stejně tak pokládá za zvláštní, že nebyl slyšen u odvolacího soudu a opět nebyl poučen, například o možnosti žádat o bezplatnou právní pomoc ve smyslu § 30 o. s. ř.

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.

8. Ze stěžovatelovy extrémně úsporné ústavní stížnosti v podstatě není ani možné odvodit, v čem mělo být jeho právo na spravedlivý proces porušeno. Sám se totiž přiznává, že jeho původní podání neobsahovalo žádné odůvodnění a nyní pouze vyslovuje domněnky, jak na to dle něj měl exekutor reagovat. Obdobně to platí o námitkách proti postupu odvolacího soudu. Jestliže sám podával odvolání, není jasné, proč by mu měl soud dávat prostor se vyjádřit, to samozřejmě stěžovatel učinil přímo v odvolání. Poučení dle § 30 o. s. ř. soud poskytne pouze tehdy, jestliže předtím byly naplněny podmínky § 138 o. s. ř. a toto ustanovení vyžaduje předchozí návrh účastníka řízení v tomto směru. Krátce shrnuto, ústavní stížnost neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, která by mohla vést ke zpochybnění napadených rozhodnutí.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. dubna 2021 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu