I.ÚS 609/08
V PLATNOSTI- OS Břeclav 3 T 29/2005 - 1355
- ÚS I.ÚS 609/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se v ní vyjádřil proti způsobu výslechu zahraničních řidičů, který byl proveden mimo hlavní líčení. Soud se výsledkům nižších soudů nezaklínal, protože tyto soudy správně posoudily důkazní postup. Ústavní soud neshledal porušení článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 nebo článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. F., zastoupeného JUDr. Františkem Buriánkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 46, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 3 T 29/2005, a proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 4 To 42/2007, za účasti Okresního soudu v Břeclavi a Krajského soudu Brně jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2008, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 3 T 29/2005 (dále jen "rozsudek okresního soudu"), kterým byl shledán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) a trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"). Rovně napadl rozsudek Krajského soudu Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 4 To 42/2007 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu. Trestná činnost, pro kterou byl odsouzen, spočívala, stručně shrnuto, v tom, že jako celník na hraničním přechodu bral úplatky, aby celní odbavení řidiče provedl bez komplikací a časového zdržení. Stěžovatel namítá, že v řízení byly čteny protokoly o svědeckých výpovědích zahraničních řidičů, jejichž výslech byl učiněn jako neodkladný úkon v smyslu § 160 odst. 4 trestního řádu, t. j. mimo hlavní líčení a tudíž bez možnosti obviněných a jejich obhájců klást jim otázky. Připouští sice, že trestní řád takový postup obecně umožňuje, avšak poukazuje na skutečnost, že k těmto řidičům byla zjištěna celá řada pochybností. Nebylo mu umožněno, aby jim položil důležité otázky na hlavním líčení, které by se týkaly zejména podrobností celního odbavování v konkrétním místě, podrobností jeho údajného podplácení, toho, zda jej vůbec tito řidiči ztotožnili jako celníka, zda byli či nebyli poučeni o účinné lítosti, zda nedostali slib beztrestnosti a zda nejde o naprostou záměnu osob a o nepravdivá tvrzení týkající se jejich popisu souzených skutků. Odmítnutý důkazní návrh měl zásadní význam a je nepochybné, že zcela zkreslil výsledný skutkový obraz a poškodil jej. Stěžovatel je přesvědčen, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1, odst. 4, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že nyní projednávaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné námitky, jsou částečně shodné, jako námitky již řešené Ústavním soudem v rámci ústavních stížností dalších osob odsouzených v daném trestním řízení (sp. zn. IV. ÚS 562/08, II. ÚS 561/08, IV. ÚS 392/08, II. ÚS 472/08), které byly již dříve odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho jsou obdobné i důvody, pro které nelze uplatněným námitkám přisvědčit. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90, 91 Ústavy České republiky [dále jen "Ústava"]). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho trestněprávního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Se stěžovatel uplatněnou argumentací se obecné soudy řádně vypořádaly, konkrétně pokud jde o způsob provedení výslechu řidičů zahraničních kamionů jako neopakovatelného úkonu lze plně odkázat zejména na str. 11 a násl. rozsudku krajského soudu. Ústavní soud necítí potřebu jakkoliv opakovat nebo rozvíjet důvody, pro které obecné soudy odmítly akceptovat vývody obhajoby, neboť je má za správné. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. června 2009 František Duchoň předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.