I.ÚS 674/01
V PLATNOSTI- ÚS I.ÚS 674/01
- ÚS III.ÚS 799/06
Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože byl podán mimo šedesátidenní lhůtu. Lhůta začala běžet dnem doručení posledního procesního prostředku, kterým byl rozsudek odvolacího soudu. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož se ústavní stížnost musí podat včetně šedesátidenní lhůty od doručení posledního rozhodnutí. Vzhledem k opoždění byl návrh odmítnut v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) V. D., 2) H. D. a 3) V. D. ml., všech zastoupených JUDr. P. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 1993, čj. 14 Co 248/93 - 64, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Návrh stěžovatelů ze dne 13. 11. 2001 na zahájení řízení před Ústavním soudem, označený jako stížnost, daný k poštovní přepravě dne 21. 11. 2001, došel Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2001. Stížností je napadán rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 1993, čj. 14 Co 248/93 - 64, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. 2. 1993, čj. 7 C 475/92 - 41, jímž ve věci vedlejší účastnice O. N., o návrhu na uzavření dohody podle zákona č. 87/1991 Sb., byla uložena stěžovatelům a I. P., roz. D., jako vydávajícím, povinnost uzavřít s vedlejší účastnicí jako příjemkyní dohodu o vydání nemovitostí. Toto rozhodnutí, jak vyplývá z údajů stěžovatelů uvedených ve stížnosti, doručené právnímu zástupci stěžovatelů dne 12. 8. 1993, nabylo právní moci dnem 19. 8. 1993. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2001, čj. 26 Co 10/2001 - 102, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 7 C 475/92, byl návrh stěžovatelů na obnovu řízení zamítnut. Vycházeje z obsahu samotné stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru (s přihlédnutím k ustanovení § 75 odst. 1 části věty za středníkem zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého posledním procesním prostředkem k ochraně práva zákonem poskytovaného, se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení), že v daném případě nebyla dodržena šedesátidenní lhůta, ve které lze podat ústavní stížnost a která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud je nucen konstatovat, že jestliže ústavní stížnost stěžovatelů byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2001, když rozsudek odvolacího soudu, který je v daném případě oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, jak vyplývá z obsahu stížnosti, byl doručen právnímu zástupci stěžovatelů dne 12. 8. 1993, jedná se o stížnost opožděnou. Jako takovou ji musel soudce zpravodaj, ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. prosince 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.