I.ÚS 7/18
V PLATNOSTI- OS Olomouc 29 C 42/2015-345
- ÚS I.ÚS 7/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stížnost byla podána proti usnesení, které se týkalo nepřipuštění změny žaloby. Soud uvedl, že taková rozhodnutí nepředstavují závažné porušení ústavních práv, které by mohly být předmětem ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky v občanském řízení. Soud se opřel o rozhodnutí pléna Ústavního soudu, podle něhož proti nepřipuštění změny žaloby lze použít efektivní prostředky v rámci obecného soudnictví.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Marcela Fabiana, zastoupeného Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Spojenců 689/3, proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 29 C 42/2015-345 ze dne 30. 10. 2017 a návrhu na úhradu nákladů právního zastoupení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatel se, se s odvoláním na porušení vlastnického práva a práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení okresního soudu, kterým v části II. nebyla připuštěna změna žaloby navržená podáním stěžovatele ze dne 11. 9. 2017. Stěžovatel nesouhlasí s postupem soudu, který návrh stěžovatele nepřipustil s tím, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v tomto směru posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Napadené usnesení představuje typické rozhodnutí, jímž soud upravuje vedení řízení. Proti takovým usnesením občanský soudní řád nepřipouští odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a)]. Pokud by Ústavní soud akceptoval přípustnost ústavních stížností proti takovým rozhodnutím, mohlo by docházet k zablokování řízení před ostatními soudy možností neustálého přezkoumávání typicky "jen" procesních soudních rozhodnutí Ústavním soudem. Uvedenou problematikou ve vztahu k rozhodnutím o nepřipuštění změny žaloby se zabývalo plénum Ústavního soudu, které dne 15. listopadu 2016 přijalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st.43/16, ve kterém dospělo k závěru, že "ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř., je nepřípustná ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proti tomuto usnesení lze totiž brojit efektivními prostředky ochrany práv v rámci systému obecného soudnictví." Účastník řízení se totiž může proti nepřipuštění změny návrhu podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. podle okolností konkrétního případu bránit jednak tím, že podá návrh nový, dále může napadnout nepřipuštění návrhu v odvolání podaném ve věci samé a konečně není vyloučeno ani podání změny návrhu přímo odvolacímu soudu. V projednávané věci právě o takové rozhodnutí jde. Skutečnost, že řízení před civilními soudy neskončilo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, v daném případě zakládá nepřípustnost podané ústavní stížnosti. Ústavní soud rovněž zdůrazňuje, že na řízení před obecnými soudy zásadně nahlíží jako na celek; a zásadně nemůže ingerovat do probíhajícího řízení před civilními soudy, a tak ovlivňovat jeho výsledek (srov. obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 4237/16, I. ÚS 1190/17). Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta. S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení podle § 83 zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2018 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.