I.ÚS 700/01
V PLATNOSTI- OS Ostrava 35 C 29/96
- KS Ostrava 42 Co 333/2001
- ÚS I.ÚS 700/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel byl požádán o odstranění vad svého podání, načež vystoupil s hrubě urážlivým projevem směřovaným proti soudkyni. Soud zjistil, že výroky dosahují intenzity, která splňuje znaky hrubé urážky podle § 53 odst. 1 o. s. ř. Výsledkem byla pořádková pokuta ve výši 25 000 Kč, která byla potvrzena odvolacím soudem. Ústavní soud se nezabýval podrobnostmi nižších soudů, protože jeho úloha není opakovat rozhodnutí soudů prvního stupně.
Rubrum
I. ÚS 700/01 Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. K., zastoupeného JUDr. Č. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 42 Co 333/2001, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 35 C 29/96, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení čl. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 82, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, sp. zn. 42 Co 333/2001, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 35 C 29/96. Naposled citovaným rozhodnutím byla stěžovateli uložena pořádková pokuta podle ust. § 53 odst. 1 o. s. ř. ve výši 25 000,- Kč za hrubě urážlivé podání, adresované soudkyni příslušného obecného soudu. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že "se cítí výrazně zkrácen na svých právech" údajným porušením práva na spravedlivý proces. Odvolací soud se podle jeho názoru vůbec nevypořádal s okolnostmi postupu Okresního soudu v Ostravě, které u něj údajně vedly "k omezení volnosti v rozhodování a stavu prudkého hnutí mysli", že reagoval předmětným přípisem ze dne 17. 1. 2001. Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení před Ústavním soudem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v zásadě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Okresní soud v Ostravě se k ústavní stížnosti nijak nevyjádřil. II. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ze shromážděných podkladů ke zkoumanému případu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 17. 1. 2001, adresovaném Okresnímu soudu v Ostravě, resp. jeho soudkyni JUDr. P. B., zaslaném rovněž "na vědomí předsedkyni uvedeného soudu, ministru spravedlnosti, prezidentu ČR, R. C., a ombudsmanovi ČR" reagoval na výzvu soudu k odstranění vad svého předchozího podání. Odvolací soud uvedl, že obsah listu splňuje znaky hrubě urážlivého podání a na této skutečnosti nemůže nic změnit ani důvod, pro který stěžovatel k tomuto podání přistoupil. S těmito závěry je možno se ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Označil-li stěžovatel soudkyni mj. jako "stále ještě samosoudkyni OS Ostrava", chovající se jako po nákaze nemocí dobytka ze zemí EU, resp. že se z její strany jednalo o "barevný sen", když poté, co se probudila "s rukou v nočníku" dala pokyn k vypracování výzvy k odstranění vad jeho žaloby, nelze než připustit, že tyto výroky objektivně dosahují intenzity hrubých urážek, zakládajících důvod pro možnost uložení pořádkové pokuty podle ust. § 53 o. s. ř. Byl-li stěžovatel nespokojen s průběhem řízení, mohl a měl reagovat přiměřeně a slušnou formou využít všech možností, daných mu právním řádem k přezkoumání prvotního řešení sporu. Na vyšší stupeň tolerance a jisté velkorysosti, jež by měla být v případech používání ustanovení o pořádkových pokutách soudům vlastní není možno vždy spoléhat a předpokládat, že tento orgán veřejné moci je v demokratickém právním státě povinen "unést" jakýkoli výrok nespokojených účastníků řízení. Na druhé straně si samozřejmě nelze vynucovat autoritu soudce obecného soudu pouze ukládáním pokut. Vždy je nutno vyjít z individuálních rozměrů konkrétního případu, jak se v řešené věci také stalo. Není od věci ani připomenout, že uloženou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena. Stěžovatel, jako vysokoškolsky vzdělaný člověk - právník, je nepochybně schopen ovládat své emoce, chovat se odpovídajícím způsobem a rovněž převzít odpovědnost za situaci, kterou sám vyvolal. Nad rámec uvedeného možno připomenout, že není úkolem Ústavního soudu zasahovat pouze v rovině jednoduchého práva a zabývat se všemi možnými, ze strany stěžovatele tvrzenými pochybeními obecných soudů, které podle jeho subjektivního názoru zasahují do jeho práv. Takový přístup by byl v rozporu s vymezením kompetencí a působnosti Ústavního soudu a v zásadě by tento soud stavěl do nepřípustné role další instance v systému všeobecného soudnictví. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 9. července 2003 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. předseda I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.