I.ÚS 701/10

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Charvátova 11, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 2010, č. j. 15 C 329/2009-40, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

I. Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalované Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem Vyšehradská 16. Praha 2, o zaplacení částky ve výši 4 284,- Kč s úrokem z prodlení od 17. 7. 2009 do zaplacení.. Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu byla porušena jeho práva na rovnost subjektů, na zákaz diskriminace, na nerušené užívaní vlastnického práva a na právní pomoc, garantovaná čl. 1., čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl obviněn ze spáchání trestného činu. Trestní řízení však bylo zastaveno usnesením státního zástupce. Po skončení trestního řízení podal stěžovatel žádost o náhradu škody způsobené nedůvodným trestním stíháním u Ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti žádosti o náhradu škody v části týkající se nároku stěžovatele na náhradu škody - nákladů na právní zastoupení zcela vyhovělo a stěžovateli vyplatilo částku ve výši 6 426,- Kč. Stěžovatel v rámci žádosti o náhradu škody uplatnil také nárok na zaplacení škody způsobené mu tím, že se v řízení o náhradě škody nechal právně zastoupit advokátem, a to ve výši 4 284,- Kč za dva úkony právní služby. Stěžovatel uvádí, že tento nárok uplatnil i přes "explicitní vyloučení takového nároku § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb." Vzhledem k tomu, že Ministerstvo spravedlnosti tuto částku odmítlo zaplatit, stěžovatel podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 2, kterou se domáhal zaplacení uvedené částky. Obvodní soud pro Prahu 2 však tuto žalobu zamítl. Stěžovatel uvádí, že ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. (které zní: Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu), je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť jím má být porušena rovnost subjektů práva. Stejně tak má být dané ustanovení diskriminační, "neboť stát, ačkoliv by měl jít sám v popředí dodržování zákonů, tímto ustanovením pasuje sám sebe do výlučné a v právním systému ČR nevídané, privilegované role, která jej zvýhodňuje a staví nad ostatní subjekty v rámci civilních vztahů." Stěžovatel má dále za to, že "stát se nemůže zbavit své povinnosti k plné náhradě škody, a to ani zákonnou normou." K právu na nerušené užívání vlastnického práva stěžovatel uvádí, že "ustanovením § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. je zasahováno i do práva vlastnického, neboť zcela jednoznačně staví odpovědnost České republiky mimo princip prevence škod podle § 415 občanského zákoníku." V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že "z ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. zcela evidentně vyplývá, že stát si je vědom toho, že předběžným projednáním nároku vzniká škoda (náklady). Stát si je vědom, že svou pasivitou při odškodňování působí poškozenému škodu, a to ve ztrátě času vynakládaného na uplatnění nároku a popř. i jiných nákladů s tím spojených, např. nákladů na právní zastoupení. Zcela evidentní je příčinná souvislost mezi náklady a jednáním státu při odškodňování, který se pasuje do role vyčkávajícího subjektu, který nečiní ničeho sám, aby způsobenou škodu nahradil a plně nechává tuto činnost na poškozeném." S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil a stejně tak aby zrušil ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, jsou následující: Čl. 1 Listiny základních práv a svobod: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. II. Z předloženého rozsudku obecného soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou ze dne 22. 10. 2009 domáhal zaplacení uvedené částky s tím, že uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci s advokátem Mgr. Janem Boučkem, a to za účelem uplatňování nároku na náhradu škody způsobené trestním řízením. Stěžovatel a jeho zástupce se dohodli, že cena za poskytnuté právní služby bude stanovena ve výši mimosmluvní odměny advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Právní zástupce stěžovatele pak dne 16. 7. 2009 v rámci svého mandátu u žalovaného uplatnil nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Stěžovatel již dne 15. 7. 2009 uhradil svému zástupci sjednanou odměnu ve výši 4 284,- Kč, kdy se domníval, že žalovaná odpovídá za škodu, která byla způsobena orgány činnými v trestním řízení, a to i v situaci, kdy stěžovatel jako osoba neznalá práva byl nucen obrátit se na advokáta. Stěžovatel v průběhu řízení před obecným soudem dokonce navrhl, aby soud přerušil řízení a podal návrh na zrušení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 2. 2010, č. j. 15 C 329/2009-40, byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Obecný soud v odůvodnění uvádí, že dle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. III. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadeného rozsudku je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud neshledal opodstatněným tvrzení stěžovatele o porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť v dané věci k porušení práva na právní pomoc zjevně nedošlo. Stejně tak nedošlo ani k zásahu do práv garantovaných čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť vlastnické právo stěžovatele, ani jeho právo na rovnost subjektů a zákaz diskriminace nebyly dotčeny. Obecný soud své rozhodnutí řádně a správně odůvodnil na základě ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., tedy že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. K ustanovení § 31 odst. 4 Ústavní soud dodává, že není ani diskriminační povahy, ani nezakládá nerovnost mezi subjekty. Uplatnění nároku dle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. u příslušného orgánu, není formální a nevyžaduje právní zastoupení. Stejně tak již před samotným sjednáním smluvního zastoupení měli jak stěžovatel, tak i jeho právní zástupce znát i případné následky, které z aplikace ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývají. Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stejný osud sdílí i návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2010 Vojen Güttler, v.r. předseda senátu