I.ÚS 715/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé F. P., právně zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem, se sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2, proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. listopadu 2024 č. j. 0 P 151/2023-53, za účasti Okresního soudu v České Lípě, jako účastníka řízení, a R. Š. a M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. K návrhu na zrušení rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě připojuje stěžovatelka rovněž návrh na zrušení § 72 odst. 4 věty druhé zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon o matrikách"), ve znění pozdějších předpisů, neboť je v rozporu s uvedenými základními právy a tudíž protiústavní.

2. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žádost vedlejších účastníků jako poručníků stěžovatelky na změnu jejího rodného příjmení "P." na společné příjmení vedlejších účastníků "Š.". V rozhodnutí vycházel okresní soud z napadeného ustanovení zákona o matrikách, podle kterého nelze povolit změnu příjmení, pokud je v rozporu s potřebami a zájmy dítěte, a rovněž v případech, kdy by mělo být příjmení změněno na příjmení poručníků. Okresní soud tedy uzavřel, že změnu příjmení nelze povolit jak pro výslovný zákaz obsažený v zákoně, tak pro rozpor se zájmy stěžovatelky, neboť i skrze příjmení je udržován její vztah k zesnulé matce.

3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

4. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je možno podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Posledním procesním prostředkem, který měla stěžovatelka k dispozici, bylo odvolání proti napadenému rozsudku (v souladu s poučením v napadeném rozsudku) - dovolání v tomto typu řízení není přípustné (§ 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních).

6. Napadenému rozsudku se stěžovatelka odvoláním nebránila, což v ústavní stížnosti přiznává. Dle jejího názoru by jeho podání bylo bezpředmětné, neboť vzhledem k textu zákona nemůže soud rozhodnout o návrhu vedlejších účastníků jinak než negativně. Tento opravný prostředek by tak nebyl účinný. Stěžovatelka rovněž namítá, že její stížnost zjevně přesahuje její vlastní zájmy a měla by tak být přípustná podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

7. Bez ohledu na posouzení vyčerpání opravných prostředků Ústavní soud nejprve posoudil, zda byla Ústavní stížnost podána alespoň v zákonné lhůtě ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Rozsudek Okresního soudu nabyl právní moci dne 13. 12. 2024 - Ústavní soud tak nezjišťoval datum doručení, neboť je zřejmé, že muselo nastat před právní mocí rozsudku.

8. Byť stěžovatelka v bodě 5 ústavní stížnosti uvádí lhůtu jednoho roku, ta se uplatní jen v případě tzv. zásahové ústavní stížnosti (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). Na případ stěžovatelky se uplatní standardní lhůta dvouměsíční podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka tak podala ústavní stížnost po uplynutí dvouměsíční lhůty a ústavní stížnost je tak opožděná.

9. Ústavní soud rozhodnutím však nepředjímá, jaký by byl výsledek řízení v případě meritorního přezkumu. Není vyloučeno, že stěžovatelka (resp. vedlejší účastníci) podá žádost o změnu příjmení opětovně a případné negativní rozhodnutí napadnou ústavní stížností znova.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. března 2025 Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka