I.ÚS 723/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí zákonné lhůty. Stěžovatel nesplnil podmínku podání stížnosti do šedesáti dnů od doručení rozhodnutí dovolacího soudu. Soud zjistil, že stížnost nebyla podána včas, protože lhůta začíná po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli po rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zákon o Ústavním soudu proto rozhodnutí odmítl jako opožděné.
Rubrum
I. ÚS 723/05 Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou, nám. Přemysla Otakara II č. 58/16, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 3 T 178/2003, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 3 T 178/2003 rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, a to jako zvlášť nebezpečného recidivistu podle ustanovení § 41 odst. 1 trestního zákona a uložil mu trest odnětí svobody v trvání jedenácti let. Krajský soudu v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 72/2004, vypustil jeden z dílčích skutků, jimiž byl stěžovatel uznán vinným. V této části stěžovatele podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby zprostil. Jinak jej znovu uznal vinným stejným trestným činem a uložil mu trest odnětí svobody na deset let a šest měsíců. Ve věci dále rozhodoval Nejvyšší soud usnesením dne 5. 10. 2005, sp. zn. 3 Tdo 973/2005, který dovolání stěžovatele ve smyslu § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, odst. 2 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě pro její podání zákonem stanovené. Ústavní soud především zjišťuje, že rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností v žádném směru nenapadl. V petitu ústavní stížnosti se jeho zrušení nedomáhá a ani důvodům postupu dovolacího soudu ničeho nevytýká. Porušení ústavně zaručených práv netvrdí. Rozhodnutí dovolacího soudu k ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu nepřiložil. Po výzvě Ústavního soudu doručené stěžovateli dne 6. 2. 2005 k předložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, stěžovatel Ústavnímu soudu doručil pouze kopii rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004. Z ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, tj. jak sám uvádí ode dne 26. 10. 2005. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), kterážto podmínka, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není. Za tohoto stavu, kdy stěžovatel, jak již bylo uvedeno, samotné rozhodnutí Nejvyššího soudu ústavní stížností nikterak nenapadá, a jde o rozhodnutí o odmítnutí nikoliv pro nepřípustnost z důvodů závisejících na úvaze soudu, je třeba šedesátidenní zákonnou lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjet již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího. Protože, jak stěžovatel uvádí, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004, byl stěžovateli doručen dne 7. 3. 2005. Proto je zjevné, že byla-li ústavní stížnosti proti tomuto rozsudku a rozsudku předcházejícímu doručena Ústavnímu soudu až dne 23. 12. 2005, stalo se tak evidentně po uplynutí lhůty k jejímu podání stanovené zákonem, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako podaná opožděně.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. února 2006 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.