I.ÚS 725/2000
V PLATNOSTI- OS Ostrava 12 T 59/98
- ÚS I.ÚS 725/2000
Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože stěžovatel neprošel všemi procesními prostředky. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud účastník nepředložil rozhodnutí druhé instance. Stěžovatel podal stížnost proti rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl pravomocný. Soud tedy považoval návrh za nepřípustný a jejich odmítnutí bylo založeno na zásadě vyčerpání prostředků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. R. H., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. 12 T 59/98, takto:
Výrok
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který Ústavní soud obdržel dne 12. 12. 2000. Ve svém návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Ostravě, jímž byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozsudek soudu prvního stupně a má za to, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do práv a svobod zakotvených v ustanovení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále do jeho práv, obsažených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a do jeho práva podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Svá tvrzení odůvodňuje především tím, že soud neuznal jím označený důkaz - zjištění hodnoty movité věci, jež byla předmětem právního vztahu mezi ním a poškozeným. Důsledkem toho bylo nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Soudce zpravodaj z návrhu ústavní stížnosti zjistil, že proti napadenému rozsudku si podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým usnesením ze dne 23. 10. 2000, sp. zn. 3 To 709/2000, toto odvolání jako nedůvodné zamítl. Proto musel soudce zpravodaj konstatovat, že stěžovatel postupoval v rozporu s ustanovením § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Stěžovatel však podal svůj návrh ústavní stížnosti proti rozsudku okresního soudu, který sám o sobě právní moci nenabyl a ve smyslu § 75 odst. 1 stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, v tomto případě zejména tím, že nezahrnul do své ústavní stížnosti rozhodnutí druhé instance a neumožnil tak, aby se Ústavní soud usnesením odvolacího soudu vůbec zabýval. Soudci zpravodaji proto nezbylo než návrh ústavní stížnosti považovat za nepřípustný a v důsledku toho jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.