I.ÚS 733/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Petra Absolona, zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2163/2025-455 ze dne 7. 1. 2026, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 48/2025-401, 26 Co 49/2025 ze dne 16. 4. 2025 a rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 6 C 41/2023-338 ze dne 11. 11. 2024, ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. 6 C 41/2023-348 ze dne 4. 12. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově jako účastníků řízení a obchodní společnosti APARTMENT BENEŠOV, s.r.o., se sídlem Křižíkova 2256, Benešov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Benešově v záhlaví označeným rozsudkem určil, že vedlejší účastnice je vlastníkem v rozsudku specifikovaných nemovitostí a že stěžovatel je povinen je vyklidit a předat vedlejší účastnici.

2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu.

3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl v záhlaví uvedeným usnesením. Nejvyšší soud shledal, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, když shledal, že okresní soud dodržel podmínky koncentrace řízení a v souladu se zákonem nepřihlížel ke stěžovatelem později uplatněným tvrzením a důkazům.

4. Stěžovatel má za to, že napadená rozhodnutí porušují princip rovnosti a jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel trvá na tom, že řízení před okresním soudem nebylo řádně koncentrováno. Namítá, že se Nejvyšší soud nezabýval dovolací argumentací a odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se koncentrace řízení. Podle stěžovatele musí soud provést všechny úkony uvedené v § 118 občanského soudního řádu ("o. s. ř."); neprovede-li je, nemůže nastat koncentrace. Stěžovatel okresnímu soudu především vytýká, že při ústním jednání v rozporu s § 118 odst. 2 nesdělil výsledky přípravy jednání. Nejvyšší soud i krajský soud přehlédly, že závěry rozhodnutí, jímž mj. argumentovaly, jsou v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu překonány. Stěžovatel odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž měla být věc posouzena a jimiž se soudy údajně nezabývaly.

5. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.

7. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími polemizuje ústavně právně irelevantním způsobem. Stěžovatel nejdříve tvrdil, že za byt zaplatil kupní cenu a doložil potvrzení o platbě, jehož pravost vedlejší účastnice popřela. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že potvrzení nebylo podepsáno vedlejší účastnicí. Soud stěžovateli uložil, aby do měsíce doplnil skutková tvrzení a označil k nim důkazy, což stěžovatel neučinil. Z ústavně právního hlediska není podstatné, zda soud sdělil výsledky přípravy jednání, a to za předpokladu, že bylo zřejmé, jaké skutečnosti má či nemá za prokázané, jaký je skutkový základ žalobního nároku a také, že stěžovatel mohl uplatňovat svá procesní práva. Jinými slovy okresní soud vyhověl účelu a smyslu § 118 o. s. ř. Soud ostatně stěžovatele o možnosti doplnit tvrzení a důkazy poučil.

8. Nejvyšší soud se výslovně zabýval stěžovatelem poukázaným rozhodnutím, pouze z něj nevyvodil pro stěžovatele příznivé důsledky. Z dalších stěžovatelem odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu pak neplyne ústavně právně relevantní povinnost soudu výslovně sdělit výsledky přípravy jednání tak, jak se toho stěžovatel domáhá. Z obsahu napadených rozhodnutí je patrné, že stěžovatelova základní práva nebyla porušena. Běžnou zákonnost (včetně postupu obecného soudu v řízení a při jednání), není-li zatížena neústavností, nepřísluší Ústavnímu soudu hodnotit.

9. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu