I.ÚS 745/20
V PLATNOSTI- NS 28 Cdo 4082/2019
- ÚS I.ÚS 745/20
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala efektivně procesní prostředky. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není ústavní stížnost přípustná, pokud stěžovatel nevyužil všechny dostupné právní prostředky. Závěr Nejvyššího soudu, že dovolání neobsahovalo povinné vymezení přípustnosti, byl považován za správný. Ústavní soud proto rozhodl o nepřípustnosti stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lýdie Burkettové, zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem sídlem Štěpánská 39, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2019, č. j. 26 Co 166/2019-249, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2020, č. j. 28 Cdo 4082/2019-263, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 12. 3. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, č. j. 7 C 119/2012-225, bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky tak, že se nahrazuje vůle České republiky - Státního pozemkového úřadu uzavřít se stěžovatelkou dohodu o bezúplatném převodu blíže určeného pozemku, a to dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. K odvolání povinné byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Z jeho odůvodnění se mimo jiné podává, že dovolání bylo odmítnuto dle ustanovení § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud stěžovatelce v napadeném usnesení vytkl, že předložené dovolání neobsahuje uvedení toho, v čem stěžovatelka spatřuje přípustnost dovolání. Absence této obligatorní náležitosti přitom představuje vadu podání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Ústavní soud přezkoumal obsah napadeného usnesení Nejvyššího soudu a pochybení v něm nenalezl. Ostatně ani sama stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nezpochybnila samotný závěr Nejvyššího soudu stran nedostatků dovolání. Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 obsahuje mimo jiné tento závěr: "Jestliže stěžovatelovo dovolání neobsahovalo předepsané vymezení přípustnosti dovolání, a tudíž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, nevyčerpal stěžovatel efektivně procesní prostředek k ochraně svého práva (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). S ohledem na § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tedy v těchto případech nutno považovat ústavní stížnost v části mířící proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně za nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.". Z výše uvedeného plyne, že stěžovatelka nevyčerpala efektivně všechny procesní prostředky a z toho důvodu Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2019, č. j. 26 Co 166/2019-249, pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2020, č. j. 28 Cdo 4082/2019-263, pro zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2020 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.