I.ÚS 750/04
V PLATNOSTI- OS Tábor 2 T 25/78
- OS Tábor 1 Nt 731/2001
- ÚS I.ÚS 750/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože nebylo prokázáno porušení článku 36 nebo 38 Listiny základních práv a svobod. Soud uznal, že obecné soudy správně posoudily, že navrhovaný důkaz není novým skutečnostem odůvodňujícím obnovu řízení. Povolení obnovy řízení vyžaduje, aby nové skutečnosti nebo důkazy mohly podstatně ovlivnit výsledek, což nebylo splněno. Ústavní soud nemá pravomoc přehodnocovat hodnocení důkazů provedené níže stojícími soudy.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D.P., zastoupené advokátem JUDr. J.H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 10. 9. 2004, čj. 14 To 349/2004 - 118, a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 8. 2004, čj. 1 Nt 731/2001 - 106, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění
: Včas podanou ústavní stížností navrhla D.P. (dále jen "stěžovatelka") zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře (dále jen "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu v Táboře (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Označeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut její návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 25/78. V uvedené věci byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 1998, sp. zn. 2 To 174/78, pravomocně uznána vinnou trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"), únosu podle § 216 odst. 1 TrZ, útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2 TrZ, útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2 TrZ a pro přečin podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech. Za to byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců se zařazením do I. nápravně výchovné skupiny. Stěžovatelka tvrdila, že k porušení jejích ústavně zaručených práv došlo tím, že obecné soudy nevyhověly jejímu návrhu na výslech ředitele N., Ing. Z.J. Tento svědek se měl vyjádřit ke skutečnosti, zda v roce 1977 došlo v uvedené nemocnici k záměně dětí. Tuto skutečnost jí měl nepřímo potvrdit svým dopisem ze dne 27. 4. 2001. K výzvě Ústavního soudu, podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, odkázal na odůvodnění shora označených rozhodnutí a navrhl ústavní stížnost odmítnout. Odvolací soud navíc doplnil, že v průběhu řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti odůvodňující povolení obnovy řízení. Tehdejší důkazní řízení bylo provedeno v souladu s tehdy platnými procesními normami a bylo zjištěno, že dítě zplozené stěžovatelkou zemřelo jejím zaviněným jednáním. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení platí, že Ústavnímu soudu nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž dospěly obecné soudy a je zcela na obecných soudech, zejména na soudu prvního stupně, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci. Ústavnímu soudu rovněž nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelkou navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení, za předpokladu, že v řízení nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv. V daném případě takové porušení shledáno nebylo. Rovněž nebylo shledáno stěžovatelkou tvrzené porušení čl. 36 Listiny ani blíže neodůvodněné tvrzení o porušení čl. 38 Listiny. Z obecného pohledu je třeba si uvědomit, že rozsah práva na soudní ochranu, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny, není možno vykládat jako garanci úspěchu v řízení. To, že soud rozhodl způsobem, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Obecné soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 TrŘ. Stěžovatelka označila za důkaz soudu dříve neznámý výslech svědka Ing. Z.J., jehož výpověď měla, podle jejího názoru, potvrdit, že došlo k záměně dětí v nemocnici a z toho plynoucí změnu skutkových zjištění. V projednávané věci se obecné soudy zabývaly zákonnými podmínkami umožňujícími povolení obnovy řízení. Návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení řádně projednaly a odpovídajícím způsobem zdůvodnily (§ 134 odst. 2 TrŘ), proč nevyhověly jejím důkazním návrhům a nepovažovaly je za nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 TrŘ. Ve vztahu k navrhovanému výslechu svědka Ing. Z.J. dospěly k závěru, že se nejedná o nový důkaz, který by mohl podstatným způsobem, ve spojení s důkazy dříve známými, odůvodnit jiný výrok o vině stěžovatelky, neboť v předcházejícím trestním řízení bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že dítě zplozené stěžovatelkou zemřelo a jeho smrt byla zaviněna jednáním matky dítěte, tj. stěžovatelkou. Z tohoto důvodu byl navrhovaný výslech Ing. Z.J. zamítnut, neboť o věci nic nevěděl. Tvrzení stěžovatelky o záměně dětí nebylo, s ohledem na zjištění učiněná v předchozím řízení, skutečností nebo důkazem, odůvodňujícím změnu skutkových zjištění a z toho vyplývající jiné právní posouzení skutku, tj. odůvodňující jiné rozhodnutí o vině. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z dopisu, na který stěžovatelka poukazovala a který přiložila k ústavní stížnosti, nevyplývá, byť i nepřímé potvrzení, že by v inkriminované době došlo v ON ke stěžovatelkou tvrzené záměně dětí. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. února 2006 František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.