Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 76/05

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2005-03-08 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2005:1.US.76.05

  1. KS Ostrava 10 Co 483/99
  2. ÚS I.ÚS 76/05
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení posledního rozhodnutí. Lhůta začala po doručení rozsudku Nejvyššího soudu, který byl stěžovatelce doručen více než dva a půl roku před podáním stížnosti. Soud nerozhodl o věci v podstatě, protože nebyly splněny formální podmínky pro přijetí stížnosti. Ústavní stížnost byla odmítnuta na základě § 43 odst. 1 písm. b) ZÚS.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti J. J., zastoupené JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem Frýdek - Místek, T. G. Masaryka 602, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2000, čj. 10 Co 483/99 - 249, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 12. 2. 1999, čj. 12 C 85/93 - 197, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se svou ústavní stížností, podanou na poště dne 10. 2. 2005, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud"). Ústavní stížnost, ačkoli byla sepsána advokátkou, obsahovala pouze uvedení rozhodnutí obecných soudů, proti kterým směřuje, ale chybělo v ní jakékoli odůvodnění. Vzhledem k obsahu návrhu Ústavní soud nepožadoval odstranění jeho vad, ale nejdříve se zabýval jeho formálními náležitostmi. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2002, čj. 22 Cdo 2211/2000 - 277, stěžovatelce, jímž rozhodl o jejím dovolání proti shora označenému rozsudku krajského soudu. Rozsudek byl stěžovatelce (prostřednictvím její advokátky JUDr. Ireny Šebestové) doručen dne 6. června 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula více než dva a půl roku před tím, než stěžovatelka ústavní stížnost podala. Pro úplnost nutno doplnit, že Ústavní soud již usnesením ze dne 7. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 443/2000, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, proti stejným rozhodnutím obecných soudů prvního a druhého stupně, pro nepřípustnost. Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě [ust. § 43 odst. 1 písm. b) ZÚS].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2005 JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.