I.ÚS 774/04
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení posledního rozhodnutí. Soud zjistil, že stěžovatelka podala stížnost po opoždění, což narušuje podmínku přípustnosti. Dále se soud nezabýval věcnou stránkou sporu, protože stížnost byla zjevně neopodstatněná. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Stanislavem Brtníkem, advokátem se sídlem Ostrava, Dr. Šmerala 2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 9 Co 302/2003, usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 125 E 781/2001, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 10 Co 1574/2003, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Stěžovatelka podala dne 23. 8. 2004 návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, který si sepsala sama. Napadla v něm rozhodnutí různých obecných soudů, vydaná v řízeních na sobě nezávislých. Proto Ústavní soud usnesením ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 513/04, rozhodl o vyloučení návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 9 Co 302/2003, k samostatnému projednání a rozhodnutí. Tento návrh stěžovatelka postupně rozšířila i proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 125 E 781/2001, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, sp. zn. 10 Co 1574/2003. II. Ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen "okresní soud") bylo zjištěno, že usnesením ze dne 11. 1. 2002, čj. 125 E 781/2001 - 12, nařídil proti povinné stěžovatelce výkon rozhodnutí prodejem věcí movitých. Toto usnesení potvrdil krajský soud usnesením ze dne 31. 3. 2003, čj. 9 Co 302/2003 - 31, a toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 13. 5. 2003. Usnesením ze dne 14. 8. 2003, čj. 125 E 781/2001 - 44, okresní soud stěžovatelce, jako povinné, nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Odvolání proti tomuto usnesení okresní soud odmítl jako opožděné, usnesením ze dne 17. 9. 2003, čj. 125 E 781/2001 - 49. Toto usnesení okresního soudu potvrdil krajský soud usnesením ze dne 30. 4. 2004, čj. 10 Co 1574/2003 - 65. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 10. 2. 2005, čj. 20 Cdo 2203/2004 - 79, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu ze dne 30. 4. 2004. Usnesením ze dne 10. 2. 2005, čj. 20 Cdo 2204/2004 - 81, odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2003. III. K tomu, aby ústavní stížnost mohla být meritorně projednána,ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být splněny určité formální předpoklady. Musí být zejména podána včas, osobou k tomu oprávněnou, musí se jednat o stížnost přípustnou a Ústavní soud musí být k jejímu projednání příslušný. Podle § 72 odst. 3 zákona Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta počíná dnem následujícím po doručení rozhodnutí, přičemž za poslední procesní prostředek se považuje řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Pokud stěžovatelka podala dne 20. 8. 2004 k poštovní přepravě ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 3. 2003, čj. 9 Co 302/2003 - 31, doručenému jí dne 13. 5. 2003, učinila tak zjevně opožděně. Dále se Ústavní soud zabýval stěžovatelkou napadenými rozhodnutími, vydanými ve věci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Z usnesení okresního soudu ze dne 17. 9. 2003, čj. 125 E 781/2001 - 49, které stěžovatelka výslovně nenapadá, jednoznačně vyplývá, že její odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků muselo být odmítnuto jako opožděné. Krajský soud v usnesení ze dne 30. 4. 2004, čj. 10 Co 1574/2003 - 65, zcela srozumitelně a dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů potvrdil zmíněné usnesení okresního soudu ze dne 17. 9. 2003 o odmítnutí odvolání. Ústavní soud neshledává na uvedeném postupu obecných soudů nic protiústavního, k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky tedy nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl, v části jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu [§ 43 odst. 1 písm. b) ] a v části jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. prosince 2007 Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.