Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 8/06

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2006-02-09 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2006:1.US.8.06

  1. NS 7 Tdo 356/2005
  2. ÚS I.ÚS 8/06
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bylo stěžovateli doručeno více než půl roku před podáním stížnosti. Soud se nezabýval věcnou stránkou sporu, protože nebyly splněny formální předpoklady pro projednání. Ústavní stížnost byla odmítnuta na základě § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2005, sp. zn. 7 Tdo 356/2005, t a k t o :

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

: Stěžovatel se svou ústavní stížností, podanou na poště dne 16.1. 2006, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Ještě před tím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, může se jím zabývat také věcně. Ústavní soud především zkoumal, zda je návrh stěžovatele podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V dané věci rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo v záhlaví citované rozhodnutí Nejvyššího soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po jeho doručení. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo přitom stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 29.4.2005, jak zjistil Ústavní soud ze zprávy Obvodního soudu pro Prahu 1 a z kopie doručenek. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula více než půl roku před tím, než stěžovatel ústavní stížnost podal. Protože nebyly splněny formální předpoklady k projednání ústavní stížnosti, nemohl se Ústavní soud zabývat jejím obsahem. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný po lhůtě [ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], aniž by považoval za potřebu vyzývat stěžovatele k odstranění vad jeho podání spočívajících zejména v absenci právního zastoupení, neboť i odstranění těchto vad by na uvedených závěrech Ústavního soudu ničeho nezměnilo. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 2006 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.