I.ÚS 8/08
V PLATNOSTI- VS Praha 1 Ko 322/2007-665
- ÚS I.ÚS 8/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyužil zákonem stanovené procesní prostředky k nápravě svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny předchozí právní prostředky. Nevyřízení námitky proti konečné zprávě o zpeněžení majetku z podstaty vylučuje nárok na přezkum následných rozhodnutí. Soud uznal, že čl. 90 Ústavy nezaručuje samostatné ústavní právo, které by bylo možné přímo ovlivnit.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti společnosti MH CIRUS, spol. s r.o., sídlem Marxovo náměstí 96, Postoloprty, zast. JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánkova 48, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.11.2007, č.j. 1 Ko 322/2007-665, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), jímž bylo ve výrocích II., V. a VI. potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 21.5.2007, č.j. 46 K 31/2001-630. Tímto usnesením krajského soudu byl zrušen konkurs na majetek úpadce (tj. na majetek stěžovatele), a to pro nedostatek majetku. Stěžovatel v další části ústavní stížnosti obsáhle polemizuje se závěry soudu ohledně nákladů konkursu a ohledně postupu při vydání věcí navrhovateli konkursu. Dospívá k závěru, že pokud bylo v jeho případě postupováno podle zák. č. 328/1991 Sb. (který prohlašuje za archaický akt, protože byl fakticky opsán podle předlohy platné v první polovině minulého století a do značné míry vychází ze zákonodárství z doby Marie Terezie), byla porušena jeho základní práva, a to minimálně podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle čl. 6 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě (dále jen "Dodatkový protokol č. 1"). Podle jeho tvrzení byla napadeným usnesením porušena též ústavně zaručená práva podle č. 90 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle č. 11 Listiny, a proto navrhl jeho zrušení. Znění příslušných článků Úmluvy, Dodatkového protokolu č. 1, Ústavy a Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 6 odst. 1 Úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. Čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. Čl. 90 Ústavy Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl. 11 Listiny: 1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. 2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. 3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. 4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. 5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Čl. 36 odst. 1 Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z obsahu napadeného usnesení vrchního soudu Ústavní soud zjistil, že krajský soud rozhodl ve věci konkursu na majetek stěžovatele usnesením ze dne 21.5.2007, č.j. 46 K 31/2001-630, jímž zamítl námitku jednoho z věřitelů (výrok I.), schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku a vyúčtování odměny správce (výrok II.), uložil správci konkursní podstaty vrátit zálohu na náklady konkursu (výrok III.), rozhodl o zkrácení odměny správce konkursní podstaty (výrok IV.), zrušil konkurs vedený na majetek úpadce z důvodu, že jeho majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu (výrok V.) a správci konkursní podstaty uložil, aby soudu předložil zprávu o ukončení účetnictví a uzavření účetních knih (výrok VI.). Krajský soud, kromě jiného, zjistil, že náklady konkursu činí více než 10 mil. Kč a že získané příjmy (cca 6,8 mil. Kč) nepostačí k uspokojení zbývajících nákladů konkursu, proto konkurs na majetek úpadce zrušil. Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel odvoláním do jeho výroků II., V. a VI., v němž tvrdil, že z konečné zprávy vyplývá, že nebyl předlužen, že jeho majetek byl vyšší než jeho závazky, a věřitelé přesto nebudou uspokojeni, protože náklady konkursu jsou nepřiměřeně vysoké, dále že správcem konkursní podstaty byly vydány věřiteli - společnosti PERI, s.r.o. - neoprávněně vydány komponenty lešení, které byly součástí konkursní podstaty. Vrchní soud napadené usnesení i řízení předcházející jeho vydání přezkoumal a dospěl k těmto závěrům: - Úpadce nepodal proti konečné zprávě žádné námitky v zákonem stanovené lhůtě po jejím vyvěšení (§ 29 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb.), je proto vyloučeno, aby soud v rámci posuzování důvodnosti odvolání zkoumal jeho námitky uvedené až v odvolání, tj. že výše zpeněžení konkursní podstaty mohla být jiná než tak, jež je uvedena v konečné zprávě. - Na základě řádně projednané a schválené konečné zprávy o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, vůči které žádné námitky nebyly vzneseny, dospěl krajský soud k závěru, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Z tohoto důvodu konkurs zrušil, jak předpokládá § 44 odst. 1 písm. d) zák. č. 328/1991 Sb. Na základě těchto závěrů vrchní soud napadené usnesení ve výrocích dotčených odvoláním potvrdil. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a se spisem městského soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je nepřípustný. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem, a v nichž stěžovatel využil možnosti nápravy dané v příslušných fázích předchozích řízení. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V posuzované věci je zřejmé, že stěžovatel nevyužil postupu podat proti konečné zprávě o zpeněžování majetku z podstaty a o vyúčtování hotových výdajů námitky podle § 29 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. Proto je třeba vycházet z toho, že pokud účastník konkursu námitky vůči konečné zprávě nepodá, vyjádří tím akceptaci s údaji předkládanými správcem, a v konečném důsledku se nemůže domáhat ani přezkoumání bezprostředně navazujících a odvozených výroků. Taková úprava je výrazem oprávněné snahy o zabránění průtahům v konkursním řízení. Nevyužití zákonem stanovených prostředků v etapě, kdy řízení probíhá před obecnými soudy, je zákonnou překážkou přípustnosti ústavní stížnosti, nemohlo tudíž ani dojít k porušení těch základních práv, kterých se stěžovatel dovolává. Ve vztahu k tvrzenému porušení článku 90 Ústavy Ústavní soud podotýká, že s ohledem na jeho systematické zařazení v Ústavě je zřejmé, že uvedený článek v podstatě garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z tohoto hlediska se tedy podle názoru Ústavního soudu nelze uvedeného článku samostatně dovolávat. Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl, jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2008 Ivana Janů soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.