I.ÚS 837/12
V PLATNOSTI- MS Brno 72 C 841/2011-11
- ÚS I.ÚS 837/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, protože stěžovatel se domáhal zrušení výroku o náhradě nákladů řízení. Soud uvedl, že soud I. stupně mohl výši odměny za zastupování stanovit podle advokátního tarifu, pokud to odůvodnil okolnostmi případu. Zvláštní váha byla přisouzena množství obsahově stejných žalob, které advokát podal, což bylo důvodem pro odmítnutí vyšší odměny. Ústavní soud se opřel o § 151 odst. 2 občanského soudního řádu a uznal, že rozhodnutí neporušilo ústavní práva.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti společnosti Turon s. r. o., se sídlem v Brně, Hlinky 133/64, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, čj. 72 C 841/2011-11, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 2. 2012, čj. 72 C 841/2011-11, uložil žalované povinnosti zaplatit stěžovatelce částku 1022 Kč s příslušenstvím, a náklady řízení ve výši 5280 Kč. Soud nepřiznal advokátem uplatňované náklady ve výši 8800 Kč, a to s ohledem na množství obsahově stejných žalob, které podal; odměnu za zastupování stanovil podle advokátního tarifu. Stěžovatel se petitem ústavní stížnosti domáhá zrušení celého rozsudku soudu I. stupně. Z textu ústavní stížnosti je však patrné, že nebrojí proti vyhovujícímu výroku ve věci samé, ale pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel tvrdí, že tímto výrokem byla porušena jeho práva garantovaná čl. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Věcně stěžovatel nesouhlasí s tím, že soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z advokátního tarifu, a nikoliv z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud připomíná, že obdobnou ústavní stížností stěžovatele se zabýval kupř. ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1045/12, v níž ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 4. 4. 2012. Na závěrech vyslovených v tomto usnesení, jež jsou stěžovateli dobře známy, nemá Ústavní soud co měnit a v podrobnostech na ně odkazuje. Ústavní soud pouze dodává, že § 151 odst. 2 o. s. ř. umožňuje soudu, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení stanovil výši odměny za zastupování nikoliv podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ale - pokud to odůvodňují okolnosti případu - podle advokátního tarifu. Využil-li obecný soud této možnosti, a to s poukazem na množství obsahově stejných žalob podaných advokátem stěžovatele, nelze v tom spatřovat žádné porušení ústavně garantovaných práv a svobod stěžovatele. Na základě shora uvedeného odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 19. dubna 2012 Vojen Güttler předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.