I.ÚS 858/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. Ž., zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, sídlem Josefská 504/8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2025 č. j. 17 Co 109/2025-1383 a rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 4. dubna 2025 č. j. 0 P 238/2021-1348, 4 P a Nc 189/2024, 4 P a Nc 195/2024, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a L. Š., nezletilé E. Ž. a nezletilého R. Ž., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to vše ve spojení s čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

2. Okresní soud v Blansku (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl o návrhu vedlejší účastnice (matky nezletilých vedlejších účastníků, dále jen "nezletilí") na úpravu styku stěžovatele (otce nezletilých) s nezletilými (konkrétně návrhu na zúžení styku nezletilých se stěžovatelem) a návrhu na zvýšení výživného. Okresní soud určil, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými každý lichý kalendářní týden od pátku do neděle. Dále určil rozsah styku v období vybraných svátků a prázdnin (výrok I) a vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku I (výrok II). Rozhodl i o výživném a jeho doplacení (výroky III a IV).

3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") řízení o odvolání stěžovatele proti výrokům III a IV rozsudku okresního soudu zastavil (výrok I). Dále rozhodnutí okresního soudu ve výroku I změnil tak, že styk bude probíhat v každém kalendářním roce v období vánočních prázdnin a svátků od 26. 12. od 16:00 hodin do 1. 1. bezprostředně následujícího kalendářního roku do 17:00 hodin, a změnil jej i v období letních prázdnin. Ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II).

II. Argumentace stěžovatele

4. Úprava stanovená obecnými soudy je podle stěžovatele v rozporu se zájmy nezletilých. Stěžovatel nemá objektivně možnost o ně adekvátně pečovat. Navzdory dobrým předpokladům u obou rodičů o nezletilé pečovat, neshledaly obecné soudy vhodný model zajišťující péči obou rodičů. Stěžovatel přitom má zájem o ně pečovat. Argumentace soudů o vzdálenosti bydlišť obou rodičů nemůže jít k tíži vedlejšího účastníka, neboť byla způsobena jednáním vedlejší účastnice. Znalec nadto ve znaleckém posudku uvedl příklady nepřímé manipulace z její strany. Neobstojí zrušení styku ve středy s ohledem na "zatížení dětí cestováním" a jejich "mimoškolní aktivity". Stěžovatel nemá možnost podílet se na školní přípravě ani na jiných běžných každodenních činnostech nezletilých. Excesivní je i rozhodnutí o tom, že nezletilí budou každý Štědrý den trávit s vedlejší účastnicí, což je v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu. To krajský soud odůvodnil pouze přáním nezletilých.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

6. Ústavní stížnost není přípustná v části směřující proti výrokům III a IV rozsudku okresního soudu a výroku I rozsudku krajského soudu. Výrokem I rozsudku krajského soudu bylo odvolací řízení o odvolání stěžovatele proti výrokům III a IV rozsudku okresního soudu zastaveno. Stěžovatel tak uvedené výroky mohl napadnout žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Z ústavní stížnosti přitom nevyplývá, že by tak stěžovatel učinil, což Ústavní soud ověřil i u krajského soudu. Nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (srov. stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08). Pro úplnost lze uvést, že stěžovatel ani netvrdí žádné okolnosti podle § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

7. Ve zbytku je ústavní stížnost přípustná.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Stěžovatel ústavní stížností směřuje proti rozhodnutím, jimiž bylo rozhodnuto o úpravě jeho styku s nezletilými. Je třeba připomenout, že Ústavní soud k rozhodnutím ve věcech rodinných přistupuje obzvlášť rezervovaně (srov. např. nález ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2611/20, bod 12). Jeho přezkum se soustředí zejména na to, zda řízení před obecnými soudy bylo vedeno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla vydaná rozhodnutí náležitě odůvodněna (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1609/23, bod 30, nebo nález ze dne 12. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1318/22, bod 29).

9. Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy postupovaly, resp. rozhodly způsobem, který by opodstatňoval kasační zásah Ústavního soudu. Obecné soudy v napadených rozhodnutích důsledně zjišťovaly, jaký režim vyhovuje nejlepšímu zájmu nezletilých, a v souladu s tím rozhodly. Ústavní soud ani nezjistil nedostatky ohledně rozsahu provedených důkazů. Z argumentace stěžovatele je zřejmé, že s napadenými rozhodnutími nesouhlasí a polemizuje s jednotlivými aspekty zvoleného režimu, aniž by však ve své argumentaci dostatečně reflektoval odůvodnění napadených rozhodnutí.

10. Jde-li o konkrétní stěžovatelovy námitky, je třeba připomenout, že stěžovatel se proti rozhodnutím o dosavadním režimu péče, který napadená rozhodnutí pouze částečně modifikují, již v minulosti u Ústavního soudu bránil. Ústavní soud přitom jeho ústavní stížnost usnesením ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 3461/21 jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

11. Stěžovatel zejména nesouhlasil s tím, že obecné soudy jeho styk s nezletilými omezily pouze na liché týdny od pátku do neděle, a oproti dosavadnímu režimu již styk s nezletilými neměl být realizován ve středy. Obecné soudy k tomuto přistoupily, neboť nezletilí v tyto dny u otce stráví hodinu a půl, aniž by v tomto krátkém časovém úseku bylo možné smysluplně společně trávit čas; v tento den byl nastavený režim pro nezletilé příliš zatěžující (srov. bod 35 rozsudku okresního soudu). Jakkoliv stěžovatel zpochybňuje existenci některých mimoškolních aktivit, resp. jejich časovou náročnost, pomíjí tím argumentaci obecných soudů, které se s touto námitkou vypořádaly. Odkaz na nález ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 149/20 je tak zcela nepřiléhavý už jen proto, že soudy neodůvodnily zúžení styku výlučně vzdáleností bydlišť obou rodičů. Jde-li pak o argumentaci stěžovatele ohledně vzdálenosti jeho bydliště od bydliště vedlejší účastnice, která společnou domácnost opustila, jde o námitku, jíž se stěžovatel bránil před Ústavním soudem již v minulosti. Lze proto odkázat na již zmíněné usnesení sp. zn. I. ÚS 3461/21, které upozornilo na stěžovatelovo mimo jiné násilné chování vůči vedlejší účastnici (srov. bod 13 usnesení sp. zn. I. ÚS 3461/21). V tomto ohledu stěžovatel přehlíží širší souvislosti věci, které naopak do úvahy vzaly při svém rozhodování obecné soudy.

12. Na výše uvedeném nic nemění ani stěžovatelova tvrzení o manipulativním chování vedlejší účastnice. Je pravdou, že znalec upozornil na některé příklady jejího nepřímo manipulativního chování (srov. bod 15 rozhodnutí okresního soudu). Je vhodné připomenout, že kolizní opatrovník oproti tomu zase upozornil na manipulativní tendence stěžovatele (srov. bod 17 rozhodnutí okresního soudu). V kontextu celého provedeného dokazování obecné soudy i ve spojení s již dřívějšími rozhodnutími (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3461/21) dostatečně odůvodnily, z jakých důvodů je stávající režim v nejlepším zájmu nezletilých.

13. V poslední řadě stěžovatel odkázal na nález ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17, z nějž vyvozuje protiústavnost režimu v období vánočních svátků. Ústavní soud opakovaně i konkrétně ve vztahu ke stěžovatelem odkazovanému nálezu uvedl, že ústavní stížnosti posuzuje individuálně a ustanovení ústavního pořádku (včetně čl. 32 odst. 4 Listiny) nejsou natolik kazuistická, aby zapovídala úpravu styku spočívající v tom, že Štědrý den budou děti trávit vždy u jednoho rodiče (srov. např. usnesení ze dne 18. 12. 2019 sp. zn. III. ÚS 3247/19, bod 22, usnesení ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 4044/18, bod 12). I jednotlivé závěry v nálezové judikatuře Ústavního soudu je nezbytné podrobovat interpretaci v tom smyslu, že je vždy nutné posoudit, zda mají obecný charakter a v jaké míře. Stěžovatelem odkazovaný závěr byl vysoce závislý na individuálních okolnostech a nelze jej bez dalšího přenášet na právě posuzovanou věc způsobem, jakým činí stěžovatel. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí jednoznačným přáním nezletilých a režim vyvážil tím, že stěžovatel bude s nezletilými v každém kalendářním roce od 26. 12. od 16:00 do 1. 1. do 17:00 bezprostředně následujícího kalendářního roku. Úprava styku s nezletilými v období vánočních svátků tak o protiústavnosti nevypovídá.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 2026 Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu