I.ÚS 88/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty od doručení posledního procesního rozhodnutí. Soud uznal, že dovolání proti odvolacímu rozhodnutí není přípustné podle občanského soudního řádu. Návrh stěžovatele o porušení práva na spravedlivý proces byl považován za zjevně neopodstatněný. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RUCHSTAV HOLDING, a. s., IČ 65138031, se sídlem Třída práce 15, Bruntál, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem Duškova 917/4, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 10 Co 510/2009-470, a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002-446, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Stěžovatel ústavní stížností, která byla podána k přepravě dne 6. 1. 2012 a Ústavnímu soudu doručena dne 9. 1. 2012, navrhl zrušení shora označených usnesení obecných soudů. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále také "odvolací soud") o odmítnutí odvolání proti usnesení Okresního soudu v Bruntále (dále také "soud prvního stupně"). Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a princip rovnosti účastníků, garantovaný čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení, kterého se stěžovatel účastnil jako povinný. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002-446, byla zastavena exekuce vedená ve prospěch oprávněného K+B Expert, s. r. o., IČ 40613666, se sídlem U expertu 91, Klíčany. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 10 Co 510/2009-470 odmítnuto, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Stěžovatel dne 12. 2. 2010 napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě dovoláním, které odůvodnil tím, že odvolací soud nesprávně posoudil skutkový a právní stav a současně své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, bylo dovolání stěžovatele odmítnuto. Nejvyšší soud v odůvodnění uvádí, že dovolání není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu. Relevantní znění příslušných ustanovení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky: Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. II . Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, vyžádaným soudním spisem a napadenými usneseními dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Tato situace v souzené věci nenastala. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení správně uvádí, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání není přípustné. Nemůže zde obstát argument stěžovatele, že dovolání bylo přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, neboť ten dopadá pouze na usnesení odvolacího soudu, kterými bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně. Stejně tak se nelze ztotožnit ani s tvrzením stěžovatele, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť v tomto případě se nejednalo o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto rozsahu je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Co se týče rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, ústavní stížnost je nutno v tomto rozsahu považovat za opožděné podání. Usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 17. 12. 2009, přičemž proti němu nebylo přípustné dovolání, a to ani podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li usnesení stěžovateli doručeno dne 17. 12. 2009, uplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti dne 15. 2. 2010. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 6. 1. 2012, tedy po uplynutí lhůty. III. Z těchto důvodů Ústavní soud, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 10 Co 510/2009-470, a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002-446, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho projednání a stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2012 Vojen Güttler, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.