I.ÚS 88/14
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání obžaloby není rozhodnutím o vině a nemůže být předmětem jeho přezkumu. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Námitky proti postupu v přípravném řízení lze uplatnit před obecným soudem. Ústavní soud tedy návrh stěžovatele nepřijal jako přípustný.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Alexandra Rovného, proti obžalobě podané Okresním státním zastupitelstvím v Lounech č. j. ZT 155/2013-57 ze dne 14. 11. 2013, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedené obžaloby, která byla proti němu podána příslušným státním zastupitelstvím. Má za to, že v přípravném řízení, jež podání obžaloby předcházelo, byla poškozena jeho (blíže nespecifikovaná) procesní práva. Dříve než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, prozkoumal, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že podání obžaloby nepředstavuje rozhodnutí o vině stěžovatele, ale je pouze jedním z řady procesních úkonů v průběhu trestního řízení (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 562/05 ze dne 26. 9. 2005), a jako takové nemůže být zásadně předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu. Posuzováním důvodnosti obžaloby by Ústavní soud nepřípustně zasáhl do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, a to zejména obecného soudu, protože jen ten rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky). Případné námitky vůči postupu orgánů činných v trestním řízení může stěžovatel uplatnit v řízení před obecným soudem; pokud by nesouhlasil s výsledkem pravomocně skončeného řízení, byl by - za splnění všech podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu (včetně vyčerpání všech prostředku k ochraně práva) - oprávněn obrátit se na Ústavní soud se svou ústavní stížností, která teprve v tomto stádiu může být shledána přípustnou. S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Z uvedeného důvodu Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad spočívajících v absenci povinného právního zastoupení. Odstranění uvedené vady by na výše konstatovaném závěru nemohlo nic změnit.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2014 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj