I.ÚS 897/21
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala příslušné procesní prostředky. Stížnost byla podána opakovaně se stejným zněním jako dřívější návrh, který byl již odmítnut. Soud upozornil, že proti jeho rozhodnutím není přípustné odvolání, protože řízení je jednoinstanční a rozhodnutí konečná. Zákon o Ústavním soudu nepřipouští opakované přezkoumání stejného návrhu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Z. N., advokátky, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v neumožnění nahlížení do spisů v řízeních vedených Českou advokátní komorou pod sp. zn. K 87/2017 a K 31/2020, a spolu s ní podanému návrhu na zrušení § 33 odst. 1 věty druhé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a § 1 a § 14 odst. 2 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti v záhlaví uvedenému jinému zásahu orgánu veřejné moci s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále podle § 74 zákona o Ústavním soudu podává návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona a jiného právního předpisu. Zcela totožnou ústavní stížnost, kterou stěžovatelka podala již dne 26. 2. 2021, Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 535/21 podle § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona Ústavního soudu. Zcela totožné znění odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla "zdvořilým upozorněním", ve kterém nesouhlasí s právním názorem Ústavního soudu, uvedeným v usnesení sp. zn. IV. ÚS 535/21, resp. považuje názor v něm vyslovený za zjevně nesprávný. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh směřující proti usnesení sp. zn. IV. ÚS 535/21, neboť se stěžovatelka, navzdory řádnému poučení, že proti usnesení o odmítnutí návrhu není odvolání přípustné, domáhá přezkoumání tohoto rozhodnutí Ústavního soudu. Takovýto postup však zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Řízení před Ústavním soudem je totiž řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná, neboť zákon o Ústavním soudu proti usnesení Ústavního soudu opravný prostředek nepřipouští [§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. obdobně např. usnesení sp. zn. II. ÚS 148/96, II. ÚS 1563/07, IV. ÚS 1091/07, II. ÚS 3662/13, IV. ÚS 792/16, I. ÚS 2423/18 a I. ÚS 800/20)]. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2021 JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.