Ústavní soud · Usnesení

I.ÚS 91/06

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2006-03-15 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:2006:1.US.91.06

  1. VS Olomouc 1 To 55/2002
  2. ÚS I.ÚS 91/06
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Soud se nezabýval věcnou stránkou stížnosti, protože formální podmínky nebyly splněny. Lhůta pro podání stížnosti začíná po doručení rozhodnutí orgánu veřejné moci. Soud poukázal na opakované odmítnutí stejné stížnosti v minulosti.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 1 To 55/2002, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 21. 2. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž se L. M. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného označení Vrchního soudu v Olomouci, pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Jedna z těchto podmínek je zakotvena v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jedná se o lhůtu kogentní. Její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele bylo v projednávaném případě odvolání, o kterém rozhodl vrchní soud shora uvedeným usnesením ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 7 To 55/2002, a které stěžovatel napadl ústavní stížností. Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí vrchního soudu bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno dne 12. 9. 2002. Od data doručení tohoto usnesení stěžovateli je nutno počítat šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Jelikož ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 20. 2. 2006 (viz razítko na listovní zásilce), jedná se o návrh podaný zjevně opožděně. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že ve své evidenci podání zjistil, že o obsahově a návrhově totožné ústavní stížnosti stěžovatele již jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 11. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 42/05, ji odmítl pro opožděnost. Za těchto okolností proto Ústavní soud ani nevyzýval stěžovatele k odstranění vad podání (absence právního zastoupení a chybějící kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva) a návrh, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. března 2006 František Duchoň soudce Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.