I.ÚS 951/18

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2017 č. j. 4 As 189/2016-42 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2016 č. j. 22 A 89/2016-8, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2018, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. V řízení předcházejícím nyní podané ústavní stížnosti Krajský soud v Ostravě odmítl opožděnou žalobu stěžovatelky proti žalovanému Městskému úřadu Frýdlant nad Ostravicí na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost stěžovatelky.

3. Stěžovatelčino podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a pro řízení před Ústavním soudem nebyla zastoupena advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

5. V nyní projednávaném případě Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelka obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla již mnohokrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a byla též poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byla stěžovatelka takto poučena např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3891/17, II. ÚS 3975/17, III. ÚS 3829/17, I. ÚS 3518/17, IV. ÚS 3413/17, IV. ÚS 3319/17). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka již byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

6. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

7. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2018 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj