I.ÚS 955/13
V PLATNOSTI- OS Ostrava 117 EC 302/2010-44
- ÚS I.ÚS 955/13
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, která se týkala nákladového výroku v občanském řízení a návrhu na zrušení paušálních sazeb odměny za právní zastoupení. Stížnost byla považována za zjevně neopodstatněnou, protože opakovala známé argumenty z předchozích podobných případů. Návrh na zrušení ustanovení vyhlášky byl odmítnut jako nepřípustný kvůli překážce rei iudicatae. Soud se nezabýval výsledkem nákladového výroku, protože stížnost nebyla přípustná.
Rubrum
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO . s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2013, č. j. 117 EC 302/2010-44, spolu s návrhem na zrušení § 3 odst. 1 bod 1., 2., 3. a 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu. Obecný soud přiznal procesně úspěšné stěžovatelce náklady řízení v intencích dosavadní judikatury Ústavního soudu, která se týkala účelnosti a přiměřenosti přiznávané výše nákladů na právní zastoupení u hromadně vymáhaných bagatelních pohledávek (zejm. nálezy sp. zn. I. ÚS 3923/11 a sp. zn. I. ÚS 988/12). Ústavní stížnost vykazuje stejné rysy jako stovky předchozích ústavních stížností stěžovatelky, pročež Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. s ní spojený jako návrh podaný osobou k jeho podání zjevně neoprávněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona. K návrhu stěžovatelky na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud uvádí, že tuto vyhlášku Ústavní soud nálezem ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 zrušil, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Projednání návrhu stěžovatelky tedy brání překážka rei iudicatae. V tomto bodě se tedy návrh odmítá jako nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. července 2013 Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.