I.ÚS 955/19
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Soud uznal, že návrh na zrušení rozhodnutí správního orgánu je nepřípustný, protože nebyla podána žaloba proti němu. Prostředky proti rozhodnutí Ministerstva dopravy nejsou přípustné, protože přezkumné řízení není nástrojem ochrany subjektivních práv. Ústavní stížnost byla proto zcela odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti SOKRA, s.r.o., se sídlem Na Návsi 33, Čestlice zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 21. 6. 2018 č. j. 44581/2018/ODSH/8 a sdělení Ministerstva dopravy ze dne 14. 1. 2019 č. j. 43/2019-160-SPR/3, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených úkonů správních orgánů. Na základě výzvy k odstranění vad ze dne 1. 4. 2019 byla ústavní stížnost doplněna podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2019. Stěžovatelka tvrdí, že v záhlaví uvedenými úkony došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku toho, že správní orgán neprovedl všechny důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a odvolací orgán, aniž se tím v napadeném rozhodnutí zabýval, nezákonné rozhodnutí správního orgánu napadeným rozhodnutím potvrdil. K porušení práva na spravedlivý proces mělo dojít též tím, že Ministerstvo dopravy neshledalo důvody k přezkoumání a zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu v přezkumném řízení. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský úřad Hlinsko, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018 č. j. Hl-13440/2018/ODP uložil stěžovatelce pokutu ve výši 5 000 Kč za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Krajský úřad Pardubického kraje v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Na základě podnětu stěžovatelky Ministerstvo dopravy v záhlaví citovaným sdělením nepřistoupilo k provedení přezkumného řízení. Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. V posuzovaném případě není zjevné a konec konců ani rozhodné, zda stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., aby vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva. Napadá totiž toliko rozhodnutí správního orgánu, a proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná. Pokud jde o návrh na zrušení sdělení Ministerstva dopravy, že nezahájí přezkumné řízení, již ve své předchozí judikatuře Ústavní soud - v souladu s názorem správních soudů - uvedl, že přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu je svojí podstatou nápravným prostředkem dozorčího práva, který slouží k ochraně objektivního práva a na jeho výkon a užití není právní nárok. V případě, že neexistuje veřejné subjektivní právo na určitý úkon, není z povahy věci možné, aby jeho neuplatněním bylo zasaženo do práv stěžovatelky (k tomu srov. např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000 a usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/18). Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Současně byl odmítnut návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení; je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2019 JUDr. David Uhlíř, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.