I.ÚS 980/16
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud upozornil, že k dispozici byl institut návrhu na doplnění rozhodnutí podle § 166 občanského soudního řádu. Stěžovatelka neměla využít možnost uplatnit tento prostředek před podáním ústavní stížnosti. Zásada subsidiarity ústavního přezkumu vyžaduje, aby byly všechny jiné právní prostředky vyčerpány před zásahem Ústavního soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., insolvenčního správce dlužníka Jiřího Scholze, zastoupené Mgr. Alžbětou Řeháčkovou, advokátkou se sídlem Táborská 619/46, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 22/2016-101 ze dne 14. 1. 2016, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 3. 2016, domáhala se stěžovatelka zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) k odvolání stěžovatelky, jakožto insolvenčního správce povinného, v daném exekučním řízení změnil rozhodnutí soudního exekutora Mgr. Jana Svobody, Exekutorský úřad Olomouc, vydané dne 30. 11. 2015 pod č. j. 164 EX 4006/14-81, tak, že vymožené plnění 1 211 Kč se vydá do majetkové podstaty úpadce – povinného bez odpočtu nákladů exekuce. Stěžovatelka v předloženém návrhu vyjádřila přesvědčení, že postupem krajského soudu, který nerozhodl o náhradě nákladů řízení, přičemž tento svůj krok nikterak neodůvodnil, bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle § 72 odst. 3 téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci, zejména pak obecné justici (srov. čl. 4 Ústavy České republiky). Právě z hlediska zásady subsidiarity ústavněprávního přezkumu nelze v projednávané věci opomenout existenci prostředků ochrany údajně dotčených práv již v řízení před obecnými soudy, jež stěžovatelce poskytuje institut návrhu na doplnění rozhodnutí, upravený v § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Pokud krajský soud - (patrně) dosud - nerozhodl o náhradě nákladů (soudního) řízení, přičemž tento postup vůbec neodůvodnil, měla stěžovatelka o nápravu inkriminovaného pochybení usilovat v řízení u krajského soudu, a to ještě před podáním ústavní stížnosti. Navrhovatelka však naznačených dispozic nevyužila, alespoň z ústavní stížnosti se nepodává opak. Tím vyvstala situace, kdy stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 2016 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.