I.ÚS 99/98
V PLATNOSTI- MS Praha 13 Co 4/95 - 80
- ÚS I.ÚS 99/98
Ústavní soud odmítl návrh ústavní stížnosti, protože byl podán mimo lhůtu šedesáti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Stěžovatel se v návrhu zabýval výkladem práva na volbu povolání a podnikání, avšak neuváděl konkrétní porušení ústavních práv. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, který stanoví odmítnutí z důvodu zjevné neopodstatnělosti. Rozhodnutí bylo vyhlášeno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
I. ÚS 99/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. J. M., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, čj. 13 Co 4/95 - 80, t a k t o Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 3. 1998. V něm napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, čj. 13 Co 4/95 - 80, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 9. 1994, čj. 28 C 459/93 - 61, ve věci zaplacení Kč 477 330,-- s přísl. Domnívá se, že uvedeným rozhodnutím byla porušena řada ústavních práv (čl. 26 odst. 1, čl. 26 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 2 odst. 3, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 a čl. 9 odst. 3 Ústavy ČR), což ovšem zdůvodňuje jen tím, že parafrázuje obsah uvedených ústavních ustanovení. Navrhuje, aby nálezem Ústavního soudu byl napadený rozsudek zrušen z důvodu porušení čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě jen opakuje argumenty uplatněné již v řízení před obecnými soudy, zejména se pak zabývá otázkou výkladu poskytování právní pomoci komerčním právníkem "v souvislosti s podnikatelskou činností". Dovozuje, že svým postupem soud nerespektoval základní ústavní právo občana na ochranu svobody volby povolání a práva podnikat podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z hlediska formálního, tj. zda není dán důvod jejího odmítnutí podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; lhůta je zachována, pokud byl návrh podán k poštovní přepravě v poslední den lhůty (lhůta procesní). Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, čj. 13 Co 4/95 - 80, a navrhuje jeho zrušení. V odůvodnění pak polemizuje s rozhodováním Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze; rozhodnutí o dovolání není napadáno ani v odůvodnění (je zde pouze formálně zmíněno). Ústavní soud proto návrh akceptoval jako ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, čj. 13 Co 4/95 - 80, které nabylo právní moci dne 28. 2. 1995. S ohledem na skutečnost, že podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů (tj. do 28. 4. 1995), nemohl se Ústavní soud návrhem meritorně zabývat, neboť byl k poštovní přepravě předán drze 5. 3. 1998 a Ústavnímu soudu doručen dne 6. 3. 1998. Vzhledem k uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 6. května 1998 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.