II.ÚS 106/94
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předchozí procesní prostředky. Soud upozornil, že pro ochranu práv je nutné nejprve podat návrh na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy. Návrh na přezkoumání byl výsledkem nevyčerpání všech možností ochrany práva. Soud rozhodl, že stížnost nevyhovuje podmínkám pro přijetí výjimek z výhradního postupu.
Rubrum
Sp. zn. II. ÚS 106/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatele obce D., zastoupena advokátem JUDr. V.T., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 6. 1994 čj. MH 482/94 za účasti Ministerstva hospodářství ČR, a vedlejších účastníků Č., obce R., hnutí D., L.J., ing. S.N., O.N., A.N., E.H., t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3. 6. 1994 čj. MH 482/94, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí O.Ú. T., ze dne 1. 4. 1993 čj. 108-2770/93-330/Ka o vydání stavebního povolení na stavbu "M" v D., jako nepřípustné s odůvodněním, že navrhovatel není účastníkem řízení. V další části svého návrhu pak navrhovatel rozváděl důvody, pro které se za účastníka řízení považuje, zejména namítal, že je-li jednou z podmínek pro účastníka řízení vlastnický nebo jiný právní vztah k sousedícímu pozemku, nutno sousedící pozemek pro účely správního řízení chápat tak, jak je tomu v občanskoprávních vztazích, kde nejbližší pojem sousední pozemek je chápán jako jakýkoliv pozemek, který může být činností stavebníka dotčen. Aktuálnost tohoto výkladu podtrhl navrhovatel charakterem stavby, tj. s přihlédnutím k možnému dopadu na zdravé životní prostředí. Současně uvedl, že předmětné rozhodnutí hodlá napadnout i u Vrchního soudu, kde však dochází k značným průtahům, přičemž má za to, že jeho stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, takže jsou dány podmínky pro použití ustanovení § 75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Dále navrhovatel dovodil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno ústavní právo navrhovatele na samosprávu a právo na příznivé životní prostředí dle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Spolu s ústavní stížností uplatnil nárok na zrušení § 59 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb. a odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní soud přezkoumal stížnost navrhovatele a dospěl k závěru, že za situace, kdy stavební řízení je druhem správního řízení, má navrhovatel možnost domáhat se ochrany dle § 244 a násl. o.s.ř. a to návrhem na přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné správy. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh dle ust. § 43 odst. 1 písm. f) zák. č.182/1993 Sb. odmítnout jako nepřípustný, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud se navrhovatel domáhá aplikace § 75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., není jeho návrh odůvodněn, neboť obsah stížnosti se koncentroval na problematiku právní úpravy účastníka stavebního řízení a problematiku výkladu zákonodárcem použité terminologie, takže Ústavní soud nemohl dostatečně identifikovat vlastní zájmy stěžovatele a následně vyhodnotit, zda tu jsou či nikoliv podmínky § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. v tom smyslu, zda stížnost přesahuje či nikoliv vlastní zájmy stěžovatele. Pokud jde o tvrzené průtahy v řízení (§ 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.), nutno dodat, že tyto dokud navrhovatel návrh na přezkum nepodal, nelze dovodit. Z těchto důvodů byl návrh navrhovatele dle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. bez dalšího odmítnut. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v té části, v níž navrhovatel namítá porušení práva na samosprávu, jde navíc o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, neboť k podání takového návrhu je oprávněno toliko zastupitelstvo (srov. § 72 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). Konečně nutno poukázat na náležitosti právního zastoupení s tím, že dle ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. není zástupce oprávněn dát se v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším účastníkem, což prakticky znamená, že plná moc nemůže obsahovat tzv. substituční doložku. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová soudkyně Ústavního soudu ČR V Brně dne 22. 8. 1994
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.