Ústavní soud · Usnesení

II.ÚS 1065/25

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-04-23 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2025:2.US.1065.25.1

  1. OS Prostějov 2 Nt 1151/2024-49
  2. KS Brno 7 To 4/2025-57
  3. ÚS II.ÚS 1065/25
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domníval, že nové důkazy vyžadují obnovu řízení, avšak soudy níže neuznaly jejich způsobilost. Obecné soudy zjistily, že výpovědi svědků neodpovídají původnímu prohlášení a že důkazy nejsou proveditelné. Soud se nezabýval podstatou sporu, protože stížnost nevyhověla kritériím ústavního přezkumu.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Husova 48/4, Mělník proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 7 To 4/2025-57 ze dne 9. ledna 2025 a usnesení Okresního soudu v Prostějově č. j. 2 Nt 1151/2024-49 ze dne 2. prosince 2024, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Prostějově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Prostějově ("okresní soud") zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci zakončené jeho rozsudkem č. j. 1 T 101/2022-67 ze dne 7. listopadu 2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ("krajský soud") č. j. 5 To 316/2022-80 ze dne 18. ledna 2023. Krajský soud stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu v neveřejném zasedání zamítl.

2. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti splňující požadavky § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Stěžovatel má za to, že obecným soudům předložil nové zásadní důkazy, pro které měla být nařízena obnova řízení.

3. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a není oprávněn do rozhodování těchto soudů zasahovat. Toto omezení je prolomeno pouze tehdy vybočí-li obecné soudy na úkor stěžovatele z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Z napadených usnesení se podává, že okresní soud nepřijal v hlavním líčení stěžovatelovo prohlášení viny a po provedeném dokazování jej uznal vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, za což jej potrestal peněžitým trestem a zákazem řízení motorových vozidel na třicet měsíců. V návrhu na obnovu stěžovatel označil dva svědky, z nichž jeden měl být řidičem, který sjel s jeho vozidlem do příkopu. Ve veřejném zasedání ale stěžovatel uvedl, že oba svědkové měli jen projíždět kolem a nabízeli mu pomoc s vyproštěním vozidla. Jejich výslech navrhl až dlouho po rozhodnutí ve věci samé - poté, co na ně získal kontakt. Podle obecných soudů nová a rozporná tvrzení nekorespondují s původní výpovědi stěžovatele, který se o jiných svědcích (než vyslechnutých v hlavním líčení) nezmínil. Okresní soud zjistil, že navržení svědkové zemřeli (srpen a říjen 2023) a stěžovatel vypověděl, že s jedním z nich byl v kontaktu na přelomu let 2023 a 2024. Na základě uvedených zjištění obecné soudy uzavřely, že stěžovatel nenavrhl žádný proveditelný důkaz, který by mohl vést k obnově řízení, a proto jeho návrh zamítly.

5. Je věcí obecného soudu posoudit, je-li navržený důkaz způsobilý zvrátit předchozí pravomocné rozhodnutí, jde-li o skutečnosti nové, významné či bezpředmětné. Obecné soudy uvedly, proč nepovažovaly návrh stěžovatele za novum způsobilé změnit předchozí pravomocné závěry a srozumitelně vysvětlily, proč tvrzení stěžovatele neuvěřily a proč neproveditelný důkaz není způsobilý k povolení obnovy řízení.

6. Ústavněprávní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování porušení základních práv, aniž by bylo uvedeno, v čem měl citovaný zásah spočívat. Nespokojenost stěžovatele se závěry obecných soudů sama o sobě nezakládá důvodnost ústavní stížnosti, neboť jde jen o polemiku, která ani nevypovídá nic o porušení základních práv a svobod.

7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

8. Za dané situace Ústavní soud ani nevyzýval k odstranění vad plné moci.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025 Pavel Šámal v. r. předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.