II.ÚS 108/03
V PLATNOSTI- KS Ostrava 22 Ca 276/2001-28
- ÚS II.ÚS 108/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost společnosti, která se domáhala zrušení rozsudku obecného soudu o celním dluhu za letadlo v režimu dočasného užití. Soud uznal stížnost za zjevně neopodstatněnou, protože rozhodnutí obecného soudu nezasaželo právo stěžovatele na spravedlivý proces. Přezkoumávané rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení nevyvolalo nový závazek ani nezvýšilo dluh stěžovatele, který byl vždy informován o postupech. Ústavní soud neshledal porušení článků 1, 2 odst. 2 Ústavy ani článků 2, 4, 11 Listiny základních práv a svobod.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti společnosti C., a. s., zastoupené JUDr. M. Š., advokátkou, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2002, č. j. 22 Ca 276/2001-28, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, a Celního ředitelství Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
Řádně a včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2002, č. j. 22 Ca 276/2001-28, a tvrdí, že v řízení, které k němu vedlo, byla porušena jeho práva podle čl. 1 a 2 odst. 2 Ústavy České republiky a podle čl. 2, 4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále právo na spravedlivý proces. Ústavní soud z připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 276/2001, jakož i z listin předložených stěžovatelem, zjistil následující skutečnosti. Dne 22. 1. 1998 propustil Celní úřad Ostrava pod č. 51463108-00079-9 do režimu dočasného užití na návrh obchodní společnosti A. O., spol. s r. o., letadlo S. 340A. Zároveň byl tímto rozhodnutím vymezen dluh na dani z přidané hodnoty ve výši 14.705.240 Kč který byl vypočten z deklarované ceny 66.842.000 Kč a který byl zajištěn paušální zárukou danou stěžovatelem do výše 15.000.000 Kč. Rozhodnutím Celního úřadu Ostrava, č. j. 13169/99, byla na návrh obchodní společnosti A. O., spol. s r. o., prodloužena lhůta pro zpětný vývoz nebo přidělení jiného celně schváleného určení pro předmětné zboží do 30. 10. 2000. Usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2000, číslo jednací 34 K 13/2000-24, byl na návrh úpadce prohlášen konkurs na majetek obchodní společnosti A. O., spol. s r. o. Dne 28. 4. 2000 Celní úřad Ostrava rozhodl pod zn. 5233/00 o povinnosti stěžovatele k uhrazení celního dluhu obchodní společnosti A. O., spol. s r. o., ve výši 9.078.002,43 Kč. Vedlejší účastník řízení na žádost Ministerstva financí ČR - Generálního ředitelství cel (podanou z popudu stěžovatele) rozhodnutím z 15. 12. 2000, č. j. 9437/00-01-140 (opraveného rozhodnutím z 21. 12. 2000), nařídil přezkoumání rozhodnutí Celního úřadu Ostrava v celním řízení, č. 5146310800079-9, ze dne 22. 1. 1998, a to ke způsobu stanovení ceny zboží propuštěného do režimu dočasného užití. Rozhodnutím Celního úřadu Ostrava ze dne 7. 3. 2001, zn. 174/2001, bylo přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno rozhodnutí JCD, č. 51463108-00079-9, ze dne 22. 1. 1998. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Rozhodnutím vedlejšího účastníka řízení ze dne 30. 3. 2001, zn. 4064/2001-01-1401, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla rozsudkem účastníka řízení ze dne 31. 10. 2002, č. j. 22 Ca 276/2001-28, zamítnuta, když rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení bylo shledáno správným. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozebírá postup správních orgánů a jejich možnosti uhrazení celního dluhu jiným způsobem než uplatněním ručitelského závazku. Stěžovatel namítá, že přestože byl v postavení účastníka správního řízení, byl při rozhodování o prodloužení lhůty pro zpětný vývoz nebo přidělení jiného celně schváleného určení pro předmětné zboží zcela opomenut. Tím došlo bez vědomí stěžovatele k navýšení celního dluhu o 9 %. Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti upozornil, že stížnostní námitky směřují toliko proti postupu správních orgánů a stěžovatel pouze rekapituluje dosavadní skutkový děj, aniž by konkretizoval, v čem je spatřováno porušení vyjmenovaných základních práv. Celní ředitelství Ostrava, jako vedlejší účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti rozebralo svůj postup a postup správních orgánů jemu předcházející, a označilo rozhodnutí soudu za správné. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Obecný soud, jehož rozhodnutí stěžovatel ústavní stížností napadá, sice přezkoumával rozhodnutí vydané v daném celním případě. Přezkoumávaným rozhodnutím vedlejšího účastníka řízení však nedošlo ani ke vzniku ani k rozšíření zajišťovacího závazku stěžovatele k úhradě celního dluhu za obchodní společnost A. O., spol. s r. o., ani ke vzniku a splatnosti samotného celního dluhu. V řízení, která předcházela rozhodnutím, napadeným správní žalobou, byl napadán pouze způsob stanovení ceny zboží, jehož dovoz do České republiky vedl ke vzniku celního dluhu. V těchto řízeních přitom byla chráněna veškerá práva stěžovatele jako účastníka řízení. Správní orgány se zabývaly jeho podněty a námitkami a svá rozhodnutí mu doručovaly. Tak to správně konstatoval obecný soud v odůvodnění rozsudku, napadeného ústavní stížností. Nutno dodat, že i v řízení před obecným soudem byla zachována práva stěžovatele jako účastníka řízení, aniž stěžovatel jakékoliv pochybení ze strany obecného soudu v tomto ohledu namítl. V postupu a rozhodnutí obecného soudu Ústavní soud neshledal pochybení, které by zasahovalo do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel nijak nekonkretizoval, jak mělo posuzovaným rozhodnutím obecného soudu dojít k porušení jeho práva podle čl. 11 Listiny a Ústavní soud žádné takové porušení neshledal. Ústavní soud neshledal v posuzované věci ani žádné jiné ústavněprávně relevantní porušení základních práv stěžovatele, tak jak jsou vymezena ústavním pořádkem. Protože byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ji podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. srpna 2004 JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.