II.ÚS 1106/20
V PLATNOSTI- MS Praha 30 Co 354/2019-186
- ÚS II.ÚS 1106/20
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Nárok na prominutí zmeškání lhůty nebyl přípustný, protože zákon jednoznačně stanoví následek zmeškání. Ústavní stížnost byla podána po uplynutí dvou měsíců od doručení posledního rozhodnutí. Soud rozhodl o odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. e) a b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2020 č. j. 30 Co 354/2019-186, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 4. 2020, navrhl stěžovatel, který je advokátem, částečné zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručených základních práv na spravedlivý proces a na respektování jeho osobnosti a cti.
2. Stěžovatel se žalobou proti státu domáhal konstatování porušení jeho práva na ochranu osobnosti v žalobě blíže specifikovaným výrokem soudce a zaplacení částky 500 000 Kč jako zadostiučinění za toto porušení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 12. 2018 č. j. 29 C 294/2016-156 byly zamítnuty jak návrh na konstatování porušení práva (výrok I.), tak nárok na zaplacení žalované částky (výrok II.), a rozhodnuto o povinnosti stěžovatele zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 2 100 Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o němž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl rozsudkem ze dne 14. 1. 2020 č. j. 30 Co 354/2019-186 tak, že odvolací řízení v rozsahu, ve kterém odvolání směřovalo proti výroku II. rozsudku obvodního soudu, zastavil (výrok I.) a rozsudek obvodního soudu ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok II.). Stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 600 Kč na nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 29. 1. 2020, což osvědčil kopií doručenky datové zprávy. Současně požádal Ústavní soud o prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 58 občanského soudního řádu, neboť v průběhu podstatné části lhůty byl vážně nemocný chřipkou, která mu bránila být ve věci činný. Dále uvedl, že ústavní stížnost považuje za přípustnou, a to přestože byl městským soudem údajně nesprávně poučen o možnosti podat dovolání.
4. Ústavní soud posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V této souvislosti konstatoval, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel totiž proti výroku II. rozsudku městského soudu nepodal dovolání za podmínek uvedených v § 237 občanského soudního řádu.
5. I kdyby však ústavní stížnost byla přípustná, Ústavní soud by ji musel shledat opožděnou. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Stěžovatel uvádí, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 29. 1. 2020, a tudíž posledním dnem pro podání ústavní stížnosti bylo pondělí 30. 3. 2020. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost podal po uplynutí této lhůty. Ústavní soud zároveň nemůže rozhodnout o prominutí zmeškání lhůty podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 58 občanského soudního řádu. Ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jednoznačně stanoví následek zmeškání lhůty, aniž by vytvářel jakýkoli prostor pro odlišné posouzení [usnesení ze dne 26. 1. 1996 sp. zn. I. ÚS 244/95 (U 1/5 SbNU 545)].
6. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti, a to jednak podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost, jednak podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro její opožděnost.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. dubna 2020 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.